Arizona – Cesta je cíl

Čtvrtý den si užíváme krásy Monument Valley na hranicích Arizony a Utahu. Nejedná se o národní park a místo se nachází na území indiánské rezervace, platíme tedy 20 dolarů vstupné. Celá oblast je součástí Colorádské plošiny (Colorado Plateau). Památku projíždíme automobilem a na trase děláme několik zastávek. Úkazy vytesané vodou a větrem berou dech.

Přestože občas potkáme kropící vůz, cesta je dost prašná. Krajina s pískovcovími skalními útvary je atraktivní nejenom pro turisty, ale objevila se také v několika amerických filmech či na krabičce jednoho výrobce cigaret. Po prohlídce Monument Valley vyrážíme do městečka Moab v Utahu na ubytování.

Pohled na Monument Valley ze severu od Route 163

Z Moabu je to jen pár minut jízdy k národnímu parku Arches. Ten je typický svými „oblouky“ a jinými pískovcovými formacemi vytvarovanými přírodními živly. Je možné ho projet automobilem – při vjezdu dostanete mapku, kde jsou vyznačeny zajímavé monumenty, u nichž lze zastavit a prohlédnout si je. K několika z nich se musí dojít pěšky. Nejvýznamnější jsou Balanced Rock a Delicate Arch. Ke druhému jmenovanému vede náročnější trasa a tam i zpátky činí celkem asi 5 km, ale určitě to stojí za to.

Nejznámější úkazy v Arches jsou Delicate Arch…

Pro radu se můžete zastavit ve visitor centru. My pomalu opouštíme Arches a přesouváme se do městečka Tropic v Utahu, abychom to měli následující den blíže k dalšímu bodu našeho zájmu, národnímu parku Bryce Canyon.

Během našeho putování se často střídá krajina

Šestý den nás čeká Bryce Canyon. Narodní park má své kouzlo v každém období a my máme to štěstí, že ho zastihneme pod lehkou sněhovou pokrývkou. Lze ho opět projet automobilem, v hlavní sezóně zde jezdí i shuttle busy. K místům, ze kterých jsou nejkrásnější výhledy na kaňon, patří Sunset Point a Sunrise Point. Můžete podniknout malý hike do údolí kaňonu nebo se procházet po okraji a užívat si pohledy na nádherné scenérie pod sebou.

Plánování – harmonogram cesty

Pro poznání jihozápadní části Spojených států amerických jsme zvolili okruh po národních parcích a dalších zajímavých místech včetně Las Vegas a San Francisca. Trasa vede územím 4 států – Kalifornie, Arizony, Utahu a Nevady. Plán vypadá následovně – v rozmezí dvou až tří týdnů během měsíce dubna (tedy v období, kdy ještě na výše položených úsecích leží sníh) tyto státy projet a vidět toho co nejvíc (nakonec to byly 2 týdny a my ujeli více než 3 000 mil, což je přes 5 000 kilometrů)! 🙂 Počátečním bodem je LA, následuje národní park Joshua Tree, majestátní Grand Canyon, Horshoe Bend – kouzelná zákruta na řece Colorado, dechberoucí Monumet Valley, Antelope Canyon, národní parky Arches, Bryce Canyon a Zion, kde se chceme projít korytem řeky Virgin (což se vzhledem ke zvýšenému průtoku z tajícího sněhu nepovedlo), dále Las Vegas (město hazardu a hříchu) a Hoover Dam (Hooverova přehrada) na řece Colorado. V závislosti na počasí bychom dále chtěli navštívit Lake Tahoe, Yosemite NP, Mono Lake, oblast vinic Sonoma Valley, minimálně na dva dny San Francisco a na trase zpět do LA pak ještě národní parky Kings Canyon, Sequoia a Death Valley… Ačkoliv jsme vše nestihli, nasbírali jsme spoustu zážitků, o kterých se dočtete na následujících řádcích.

Příprava před cestou

Půjčení auta pro nás byl trochu oříšek. Vozidlo jsme si zamluvili několik týdnů dopředu v jedné z největších sítí autopůjčoven na západním pobřeží. Jakožto cizinci jsme však měli problém s platbou – v autopůjčovnách preferují kreditní karty. My jsme měli pouze debetní kartu a hotovost bohužel neberou. Kreditní karta je pro autopůjčovnu zárukou, že peníze dostanou, v případě debetní karty není jistota, že máte na účtu dostatek financí. Pokud prokážete místo pobytu v USA, neměl by být problém, ale je možné, že každá autopůjčovna postupuje v takové situaci jinak – přeci jenom je ve Spojených státech velké množství návštěvníků. Dalším překvapením pro nás byla výše pojištění automobilu, která při objednávání nebyla v ceně zahrnuta. Výsledná částka se pak vyšplhala na téměř dvojnásobnou hodnotu, než byla původní cena. Auto ale celou dobu našeho výletu šlapalo jak hodinky a nenastal jediný problém.

Vyrážíme! Před cestou je důležité společné foto, sebou řízečky s chlebem a hlavně hodně vody. V osm hodin ráno opouštíme Orange County. K našemu prvnímu cíli, národnímu parku Joshua Tree, jedeme zhruba dvě hodiny. Americké národní parky jsou dost rozlehlé a většinu z nich je možné projet automobilem. To samé platí i pro NP Joshua Tree, do něhož lze přijet z různých stran. Volíme West Entrance Station. Při vstupu se hradí poplatek za vjezd vozidla, my si ovšem za 80 dolarů kupujeme annual pass – plastovou kartičku zajišťující vstup do všech národních parků USA.

Za velkou výhodu parků považuji přítomnost visitor center ve většině z nich. Jedná se o středisko podávající informace o parku – poskytuje brožury a letáky a součástí bývají gift shopy s širokou nabídkou suvenýrů, pohledů a dárkových předmětů. Tuto možnost nabízí také NP Joshua Tree. Pro oblast je typický strom juka a ten zde roste ve velkém množství. Joshua Tree, tedy Joshuův strom, dostal své jméno po proroku Joshuovi, jenž se modlil se vztaženýma rukama k nebesům. My projíždíme pouze část chráněného území a následně se vydáváme směr Grand Canyon, překračujeme hranici mezi Kalifornii a Arizonou a večer nalézáme ubytování v Grand Canyon Village.

V parku narazíte i na malou přehradu zvanou Barker Dam

Celý druhý den trávíme v jednom z nejkrásnějších a nejvelkolepějších národních parků světa – v Grand Canyonu. Existují sem dva přístupy – South Rim, k němuž se dostanete z jihu, či North Rim, tedy severní okraj. Pro nás přichází v úvahu pouze South Rim, protože North Rim je přes zimu (v době našeho výletu) ještě zavřený. Navíc mnoho návštěvníků doporučuje přijet ke Grand Canyonu právě z jižní strany a výšlapy a poznávání krás tohoto místa provádět odsud. Procházet se můžete po okraji a na kaňon shlížet zvrchu nebo lze sejít dolů a podniknout hike po údolí.

Automobilem se po „rimu“ projíždět nesmí, ale můžete využít zdejší shuttle busy. Jedná se o autobusy, které zdarma jezdí na třech linkách po parku a mají zastávky na místech, odkud jsou nejhezčí výhledy na kaňon. Velmi příjemné ubytování v několika variantách poskytuje Grand Canyon Village. Z vesničky to trvá jenom pár minut chůze na okraj kaňonu. My jsme tu strávili předchozí noc a po dni v Grand Canyonu nás čeká cesta do motelu ve městečku Cameron, jenž leží blíže k našemu dalšímu cíli.

Do Grand Canyon Village vede železniční trať

Třetí den se probouzíme v Cameronu, odkud míříme na sever. Před městem Page sjíždíme ze silnice, abychom si prohlédli zákrutu ve tvaru koňské podkovy na řece Colorado, Horseshoe Bend. Úkaz je to vskutku úžasný. Odsud už to je kousek k „antilopímu“ kaňonu. Kaňony jsou zde vlastně dva – Upper Antelope Canyon a Lower Antelope Canyon. Každý z nich má jistě něco do sebe, my však volíme Lower Antelope Canyon a na prohlídku se vydáváme pěšky s průvodcem (k druhému kaňonu se dostanete pomocí terénních automobilů, počítejte ale s vyšší cenou).

Teplota dosahuje téměř třiceti stupňů, ovšem v kaňonu, který se nachází pod povrchem země, je příjemný chládek a také přijatelnější teplota. Průvodce nám vysvětluje, jak kaňon vznikl a vyprávění obohacuje o vlastní zážitky z tohoto místa. Světlo pronikající do kaňonu skrz mezery mezi skalními útvary nad našimi hlavami dotváří atmosféru. Pokud víte, jak zachytit kombinaci těchto přírodních úkazů na fotografii, budete mít nádhernou vzpomínku. Pokud nevíte, průvodce vám takovou fotku udělá a dokonce si poradí i s fotoaparátem, jenž má nastavení v češtině. Odsud vyrážíme na přehradu Glen Canyon Dam a také se chceme projít po břehu jezera Lake Powell. Následně se ubytujeme ve městě Page.