Nechce se mi věřit, že od posledního článku zveřejněného na webu uplynul už rok – rok plný nových věcí, změn a výzev. Za tu největší samozřejmě považuji narození druhého syna v srpnu 2021. Byla to opět láska na první pohled, chlapeček dostal jméno Vilém a všichni ho moc milujeme – dokonce i bráška Kryštof, který si na něj ale musel chvíli zvykat 🙂
Ačkoliv bylo před narozením Vilémka volného času málo, stále se naskytl prostor na psaní článků, čtení knih, kurz španělštiny nebo turistiku. I když spíše výjimečně, někdy jsem si mohla užít chvilku sama pro sebe. Přestože se mi život nezměnil jako s narozením prvního syna, kdy se totálně otočil naruby, přidalo se více starostí a volný čas se ztenčil na naprosté minimum. Kolotoč péče o domácnost a o děti se stal stereotypem, ze kterého bych ráda někdy alespoň na okamžik utekla. Mateřská dovolená představuje všechno možné, jenom ne dovolenou.
Letos na jaře mi však na mysl přistálo něco, co by mě z každodenního stereotypu dozajista vytáhlo a zároveň bych vyzkoušela něco nového. Objevila jsem totiž koloběh – a nový pohyb si zamilovala! Můžu se sebrat (když manžel pohlídá děti), naložit koloběžku do auta a vyrazit objevovat nové trasy. Bonusem k jízdě samotné je, že můžu zjišťovat informace a plánovat, kam se vydám příště. Brouzdání v mapách a následné projíždění zvolené trasy jsou pro mě aktivity, které mě opravdu baví. Stále si tak uvědomuji, že cesta je cíl! Dosud se mi podařilo projet část Labské stezky, zatoulat se do Hradeckých lesů a taky brázdit silnice v okolí našeho bydliště. Pár tipů, kam se vydat na koloběžce (či na kole) přinesu v některém z budoucích článků.
Protože jsme poslední rok neseděli jenom doma, mohu vám i v tomto článku nabídnout několik zastavení, tentokrát u méně známých Holanských rybníků nebo v CHKO Kokořínsko. Do oblasti, které se také říká Máchův kraj, se nám podařilo zavítat ještě před narozením Viléma, v červnu 2021. Chci podotknout, že výběr jména našeho druhého syna a návštěva tohoto kraje spolu nesouvisí 🙂 Ubytování nam poskytl Penzion pod Kalvárií v obci Ostré nedaleko Úštěka. Odtud jsme podnikli pár výletů uzpůsobených mému pokročilému stádiu těhotenství (do porodu zbýval měsíc a půl).
První den máme na programu dvě zastávky – zámek Ploskovice ležící kousek od Litoměřic a vrch Kalvárie nad naším penzionem v obci Ostré (dnes se jedná o katastrální území města Úštěk). Ploskovice, v době naší návštěvy pod lešením, je barokní zámek obklopený rozlehlým parkem. V parku se nachází několik vodních prvků, sochy a bohatá zeleň. Ve stínu stromů si vychutnáváme nanuk z obchůdku na návsi a po procházce parkem se vracíme na penzion. Ještě tentýž den vedou naše kroky na vrch Kalvárie. Jedná se o poutní místo, k němuž kráčíme po křížové cestě. Vrcholu dominují tři barokní stavby – kaple Povýšení svatého Kříže, kaple Nalezení svatého Kříže a kaple Božího hrobu. Místo má zajímavou atmosféru a naskytne se nám odtud nádherný výhled do širokého okolí.
Následující ráno se probouzíme do dalšího velmi teplého dne. Je 18. června 2021 a teplota se přehoupne přes 30 stupňů celsia. Na programu ovšem máme Holanské rybníky – přírodní zajímavost, která nás do tohoto kraje původně zavedla. Vznikly již ve středověku a tvoří soustavu několika malebných rybníků obklopených krásnou přírodou. Parkujeme v obci Holany, u místní restaurace, a vydáváme se na cestu. Jdeme po červené turistické stezce (ta chvilku kopíruje stezku zelenou, na křižovatce Rybnov se však rozdělují). Od Holanského rybníka obdivujeme kostel sv. Máří Magdalény s vrchem Vlhošť v pozadí. Zhruba po kilometru míjíme Milčanský rybník a cestou potkáváme několik aut mířících z rekreační oblasti na výlety.
Za dalšího půl kilometru uhýbáme doleva. Cesta vede lesem mírně do kopce a stromy nám v parném dni poskytují příjemný stín. Přícházíme ke Kamennému mostu u Mlýnského rybníka. Stavba působí tajemně až magicky. Ačkoliv leží u Hrázského rybníka, v minulosti se mu říkalo Mlýnský a proto nese most částečně i jeho jméno. Opodál, pod hrází rybníka, se dochovaly zbytky Hrázského mlýna. Pokračujeme dál a zanedlouho spatříme další zdejší úkaz – Dolanský vodopád a jeskyni. Voda sem teče z Dolanského rybníka, od něhož nás dělí už jenom pár metrů.
Vítají nás dvě sochy hovící si na kamenném mostě – panna a hastrman. Při pohledu na rybník nelze přehlédnout kupolovitý kopec Vlhošť, který je nejvyšším vrcholem Polomených hor. Na jeho území se nachází přírodní rezervace nesoucí stejný název. Loučíme se s pannou a hastrmanem a po cestě, která nás sem dovedla, se vrácíme zpátky na parkoviště v Holanech (trasa má necelých 7 kilometrů). Navečer ještě z penzionu podnikneme procházku na zříceninu Helfenburk. Pětikilometrový okruh sice nakonec zvládneme i s kočárkem, ale pokud se sem chystáte, tak raději bez kočárku. Po dosažení cíle můžete vystoupat do hradní věže a vychutnat si výhled do okolí.
Třetí den míříme na Kokořín, hrad ležící v jižní části stejnojmenné CHKO. Byl vystavěný na pískovcové skále a dominuje mu mohutná válcová věž. Celá stavba se majestátně tyčí nad okolní krajinou. Nejdříve si projdeme nádvoří a potom si to namíříme k pokladně, abychom mohli do věže. Výstup nahoru stojí za to – celý hrad i zalesněné Kokořínsko máme jako na dlani. Další zastávka poteší naše chuťové pohárky, protože si v nedalekém Mšeně kupujeme vyhlášenou zrmzlinu. Odtud ještě vyrážíme na krátkou obchůzku Mělníka, podívat se na soutok Labe a Vltavy a projít si historické jádro města. Potom už spěcháme zpátky na penzion, protože venku je opravdu úmorné vedro.
Poslední den už nás čeká jenom cesta domů. Pohrávala jsem si sice s myšlenkou zdolat ještě Říp, který cestou po D8 míjíme, nebo jet druhou stranou a vystoupat na majestátní Bezděz. Když se podívám na své těhotenské bříško, nakonec usoudím, že bude lepší to nechat na příští návštěvu tohoto malebného kraje 🙂
Cesta je cíl 