Amerika, Navštívená místa

Národní parky Yosemite a Death Valley, Pacific Coast Highway a perličky ze života Amíků na závěr

Ke konci našeho pobytu v USA jsme si projeli pár krásných míst Kalifornie, některá znovu a některá poprvé. V tomto článku, posledním z Ameriky, se vracíme do Yosemitského národního parku, kde nám předchozí návštěva propršela. Opět se podíváme také do San Francisca, protože se nám tam moc líbilo. Naopak poprvé vede naše cesta ke známé Pacific Coast Highway (PCH) a do Údolí Smrti.

Yosemite Falls

Národní park Yosemite leží ve východní části střední Kalifornie. Je typický zejména pro své vodopády, které nabývají na mohutnosti na jaře, kdy sníh z vrcholků taje do údolí. Celý park se rozprostírá právě v údolí zvaném Yosemite Valley, jímž protéká řeka Merced. Při pohledu od Tunnel View vidíme vlevo významný skalní útvar El Capitan, v dálce pak Half Dome a Sentinel Dome a napravo Cathedral Rocks s vodopády Bridalveil Falls.

Tunnel View

Turisty po parku rozváží shuttle bus, jehož zastávky jsou zároveň výchozími body pro výšlapy. Jedna z tras vás například zavede ke dvojici vodopádů Nevada Fall a Vernal Falls. Nedaleko od visitor centra se pak můžete vydat na krátkou procházku pod Yosemitský vodopád.

Vernal Falls
Yosemite Falls podruhé
San Francisco

Z národního parku míříme na západ, do San Francisca. Většinu turistických atraktivit znáte z předchozího článku, tentokrát jsme ovšem nevynechali čokoládovnu Ghirardelli nebo Palác výtvarných umění – The Palace of Fine Arts. San Francisco nás znovu přilákalo nejenom pro svou krásu, ale také díky své poloze – městem totiž prochází California State Route 1, nejdelší státní silnice v Kalifornii. Trasa částečně značená jako Pacific Coast Highway (PCH), lemuje pobřeží Tichého oceánu a vede až za hranice Los Angeles. My na PCH navštívíme městečka Monterey a Carmel-by-the-Sea, scénickou 17 Mile Drive s několika zastávkami, k nimž patří třeba The Lone Cypress, nebo pozoruhodný most Bixby Creek Bridge.

Golden Gate Bridge
The Palace Of Fine Arts
Lone Cypress
Bixby Creek Bridge

Samostatný výlet jsme jednoho prosincového dne (kdy se teplota pobyhovala okolo příjemných 20 °C ) podnikli do Údolí smrti. V letním období zde teplota může dosáhnout více než 40°C, zajímavostí je potom rekord z července roku 1913, kdy bylo naměřeno 56,7 °C. Přesto se jedná o národní park nabízízející nádherné scenérie a mnoho pěkných míst, kde si příroda opravdu vyhrála. Cestou do Death Valley potkáváme párek kojotů. Doporučuje se kojoty nekrmit a nepřibližovat se k nim – stále jsou to divoká zvířata. Prohlédneme si je z bezpečí našeho auta a pokračujeme dál. První zástávku si děláme u písečných dun Mesquite Flat Sand Dunes. Boty máme plné písku a chvílemi si připadáme jako v opravdové poušti 🙂

Kojot v Death Valley
Mesquite Flat Sand Dunes

V Údolí smrti leží nejníže položené místo v Severní Americe – Badwater Basin. Zároveň se jedná o nejnižší místo na pevnině, 85,5 metru pod hladinou moře. Na Badwater Basin se lze podívat z vyhlídky Dante’s View Point ve výšce 1 669 metrů nad mořem. Během stoupání na vyhlídku tak překonáváme výškový rozdíl 1 755 metrů! Opravdovým dílem přírody je pak Zabriskie Point nacházející se u silnice k Dante’s View Point.

Devils Golf Course
Badwater Basin – nejníže položené místo Severní Ameriky
Dante’s View Point
Zabriskie Point

Na závěr celé edice o USA jsem se rozhodla vám přiblížit několik perliček ze života Američanů. Jedná se o zajímavosti a kulturní rozdíly, které nás zaujaly, pobavily či jinak překvapily.

  • Obyvatelstvo Spojených států je velmi multikulturní a tvoří ho zejména přistěhovalci. Zvlášť na jihu (my jsme žili v jižní Kalifornii) je znát vliv Mexičanů i lidí z ostatních států Jižní Ameriky. Na ulicích, v obchodech i v restauracích narazíte na mnoho španělských nápisů. Však Kalifornie taky bývala španělskou kolonii a později součástí Mexika.
  • Kromě potomků obyvatel latinské Ameriky žije v Americe také mnoho Asiatů. Během cestování narazíte na asijské čtvrtě i tržiště.
  • Automobil pro nás představuje tak trochu symbol Ameriky. Američané všude jezdí autem. Je to dáno nejenom velkými vzdálenostmi, ale určitě i jistou dostupností těchto vozidel takřka pro každého. Zároveň zde narazíte na jiné typy aut než jsou ta, která jezdí u nás. Takového kombíka jsme nepotkali snad ani jednou, zato zde silnice a dálnice brázdí velké množství sedanů a pick-upů. Zajímavostí je i barva blinkrů – u nás jsou oranžové, v USA červené.
  • Klasické pečivo v obchodech nenajdete. Sice si můžete koupit nějaké bochánky či pletýnky, ale veškeré pečivo má nasládlou chuť. Obliba sladkého se bohužel odráží i v uzeninách, třeba sladká šunka neni nic neobvyklého. Potraviny jsou tu prostě jiné. U nás máme eidam, zde mají cheddar. Zelenina je zase přehnaně velká a bez chuti. Pro její co možná nejdelší čerstvost probíhá automatické zavlažování i v obchodě. Funguje to tak, že jsou nad vystavenou zeleninou rozprašovače. Abyste neskončili také mokří, když si budete zrovna nabírat rajčata nebo salát, ozve se před spuštěním závlahy hřmění. Zvuk připomínající bouřku vás upozorní, že za chvíli bude v oddělení zeleniny „pršet“.
  • S nakupováním souvisí i přístup prodavaček – jsou velmi ochotné, vždy se zeptají, jak se máte a někdy konverzaci ještě více rozvedou. Ptají se i na to, jestli jste všechno našli. Jednou jsme odpověděli, že ne a prodavačka se zvedla a došla nám pro to.
  • Kromě prodavaček potkáte i další lidi, kteří se jen tak zeptají, jak se máte. Pravdou však je, že je to moc nezajímá – je to spíše druh pozdravu – Hi, how are you? (vždy odpovídáme good, fine). Za velmi pěkné ovšem považuji že vás lidé pozdraví, i když vás neznají, například při procházce v parku.
  • Lenost a obezita Američanů je celosvětově známý fakt. Není to dané pouze velkým množstvím fast foodů na každém rohu, ale návyk na nezdravou stravu si bohužel pěstují už děti ve školních jídelnách. K obědu mívají pizzu nebo burger s hranolky, k oblíbeným snídaním patří smažená vajíčka, slanina či palačinky. Mnohokrát jsme v supermarketech narazili na obézní Američany, kteří po obchodě nechodí, ale jezdí ve speciálně upravených vozících. S leností možná souvisí i to, že moc nevaří a na úklid či sekaní trávy si najmou lidi. A možná to není leností, ale tím, že chtějí co nejvíce času trávit s rodinou a ne uklízením.
  • I když předchozí zajímavost není k obyvatelům USA příliš lichotivá, oceňuji, že si jeden druhého nevšímá a nikoho nesoudí. Každý si hledí svého a je jim jedno, co máte na sobě a jak vypadáte.
  • Zdaleka ne všichni jsou v Americe obézní, to by byl velký omyl. Ve svém volném čase se Amíci věnují různým druhům sportu. Třeba jezdí na skateboardech a opravdu to umí, jezdí na nich i do školy.
  • Z televize známe i typické americké motely. Někdy jde o hezká ubytovací zařízení, ale protože se jedná o cenově nejdostupnější bydlení pro (převážně) krátkodobé návštěvníky, bývá to na jejich stavu znát.
  • S velkými vzdálenostmi souvisí velké množství vnitrostátních letů. Rodina a příbuzní žijí různě po Spojených státech. I přesto se často navštěvují, zejména o svátcích.
  • Za negativum považuji plýtvání. Při nákupu dostanete spoustu plastových tašek zdarma. Lidé čekající v nastartovaných autech se zapnutou klimatizací jsou obvyklým obrázkem na kalifornských parkovištích. Během cest si můžete všimnout, že v automobilech sedí většinou jenom jedna osoba.
  • Na ulicích potkáte tzv. „živé reklamy“ – osoby v maskách točí různými cedulemi upozorňujícími na blízký autoservis či restauraci.

A to je vše. Amerika se pro nás stala srdcovou záležitostí. Strávili jsme tam nějaký čas a i když od té doby už pár let uplynulo, stále na to vzpomínáme. Velmi rádi bysme se do Spojených států někdy vrátili a procestovali toho tam mnohem víc! Tak třeba se nám to někdy podaří 🙂

Amerika, Road Trip po jihozápadě USA

Kalifornskými vinicemi a přes Golden Gate do San Francisca

Z Fairfieldu vyrážíme do vyhlášených vinařských oblastí Napa Valley a Sonoma Valley. Po prohlídce města Napa pokračujeme na jih k vinicím Domaine Carneros a Artesa. Zvlněná krajina obsypaná vinnou révou je opravdu krásná a stojí za vidění – pro milovníky vína nezbytná zastávka! Navštívíme také Sonomu, městečko s malebným náměstím a historickou radnicí.

Vinice v údolí Napa
Domaine Carneros
Pohled od zámku Domaine Carneros směrem k vinicím
Radnice v Sonomě

Odsud míříme do San Francisca, kam příjíždíme ze severu po silnici 101. Před vjezdem na most ještě uhneme doprava, abychom si z vyhlídek Golden Gate View Point a Battery Spencer světoznámý symbol San Francisca vyfotili. Pěkný obrázek lze pořídit i z Golden Gate Bridge Vista Point. Pokud se chcete do města dostat ze severu jako my, berte v potaz, že přejezd mostu je zpoplatněn. Úhradu můžete provést na webové stránce goldengate.org. Pohled na stavbu z jihu se nám také moc líbil, nicméně už bylo kolem páte odpoledne a most se halil do pro něj tak typické mlhy. I v mlze má však Golden Gate Bridge své osobité kouzlo.

Golden Gate Bridge

Celý další (již jedenáctý) den trávíme v San Franciscu. Místa jako Lombard street, považovanou za nejklikatější ulici na světě, a Painted Ladies, tedy barevné Viktoriánské domky na Steiner street, nelze vynechat. Vyzkoušet jsme samozřejmě museli i Cable Car. Jedná se o zdejší verzi našich tramvají. Svezení po příkrých kopcích San Francisca je opravdovým zážitkem! Jedna jízda stála 7 dolarů. Nevynechejte ani populární Pier 39 – molo je oblíbené díky desítkám zde žijících lachtanů.

Viktoriánské domky Painted Ladies
Cable car v San Franciscu
Molo 39
Bývalá věznice Alcatraz leží na ostrůvku v zálivu
Most Golden Gate se halí do mlhy

Dvanáctý den opouštíme San Francisco. Cesta do národního parku Yosemite trvá 3,5 hodiny. Celou dobu prší, po příjezdu mrholí, ale potom se opět hodně rozprší. Měníme tedy plán a park si pouze projedeme shuttle busem. Vrátíme se sem jindy, za lepšího počasí. Po návštěvě Yosemitů se přesouváme na zhruba hodinu vzdálené ubytování do městečka Mariposa – k noclehu nám slouží příjemný motýlek Miners Inn. Ještě si v supermarketu koupíme k večeři pečené kuře, salát a dopřejeme si i zákusek 🙂

Vodopád v Yosemitech

Uteklo to jako voda a najednou je tu poslední den naší výpravy. Ráno jedeme z Mariposy asi 3 hodiny do národního parku Sequoia, kde teplota opět klesá k bodu mrazu. Vystoupáme do výšky 6000 stop (cca 1800 metrů) a pohybujeme se mezi mraky. Spatříme mohutnou sekvoji General Sherman a poté se vydáváme na čtyřhodinovou cestu domů.

Opouštíme národní park Sequoia

Pár rad na závěr: Lidé jsou milí a ochotní – pokud budete pořebovat poradit, nebojte si říct. Ve visitor centrech i ubytovacích zařízeních dostanete mapku s popisem a uvidíte, že zdejší obyvatele jejich práce baví. Při plánování – navštívená místa, trasa, ubytování – doporučuji dopoledne strávit chozením po parcích a památkách a odpoledne zamířit na hotel. Cesty mezi jednotlivými lokacemi zaberou několik hodin, na ubytování přijedete večer a druhý den po snídani můžete plni energie vyrazit poznávat další krásné kouty Ameriky. Mezi městečky jsou obrovské vzdálenosti a většinou zde není mnoho možností, kam na nákup nebo kde se najíst. S předstihem si vždy kupte alespoň nějaké trvanlivé potraviny a ty vozte sebou, kdyby vás přepadl hlad. To samé platí pro pohonné hmoty – benzinové pumpy u dálnic nejsou, natankujte raději dopředu. Zjistěte si, kdy (a kde) bude opět možnost dalšího tankování. Pozor si dávejte také na posun času, některé státy leží v jiném časovém pásmu než Kalifornie.