Život po Americe

Příroda u Hradce Králové, kam za zvířátky a výprava do tajemného lesa Svíb

V okolí našeho bydliště postupně objevujeme nová místa, kam se vydat na procházky. Snažíme se trávit co nejvíce času venku, a tak často někam popojedeme autem, třeba do jedné ze sousedních vesnic na dětské hřiště nebo do blízkého lesa. Místa vybíráme tak, aby byla atraktivní zejména pro našeho syna. Dříve stačily upravené cesty na vycházky s kočárkem. I dnes hodně vozíme kočárek, ale taky se snažíme, aby se Kryštůfek zabavil, a proto objíždíme právě hřiště či parky. Před dobou koronavirovou, než došlo k uzavření většiny podniků, jsme měli i jiné aktivity – například jsme navštěvovali kroužky pro maminky s dětmi v Hradci, chodili do herniček nebo dětských koutků a v létě jsme stihli i pár food festivalů.

V hradeckých lesích je výběh daňků…

Hradecké lesy

Máme štěstí, že jihozápadně od Hradce leží velký kus přírody. Přitom je dostupný všem obyvatelům města – jezdí sem totiž MHD a přilehlé parkoviště je také dostačující. Většinou, když si to do městských lesů namíříme, parkujeme naproti zastávce Lesní hřbitov. Odtud vedou lesní cesty i asfaltka vhodná pro cyklisty a in-line bruslaře. Nedaleko lesního hřbitova stojí Rytířské hradiště. Jedná se o dětský park sestávající z několika dřevěných staveb. Pro děti je to skvělé místo, kde můžou běhat, schovávat se a prostě se vyblbnout. Kromě vyhlídkových míst či dřevěných soch koní, tu najdete i pískoviště nebo opičí dráhu. Plochy jsou ozdobené obrázky rytířů a princezen. Poblíž se nachází hned několik rybníků a odpočinkových míst. Pokud chcete podniknout větší procházku, doporučuji si vyšlápnout po asfaltce, které se říká Hradečnice. Dovede vás až k výběhu daňků a divokých prasat, což je pro děti další zajímavá atrakce. Lesy jsou protkané mnoha cestami a většina z nich je dobře sjízdná i pro kočárek.

… i obora s divočáky

Zoopark Stěžery

Na opačnou stranu od Hradce, směrem na západ, leží obec Stěžery. Občas si sem zajedeme pro oběd (zatím pouze přes výdejní okénko) do Pivovaru Beránek, kde dobře vaří. Za návštěvu stojí i místní zoopark. I když je menší, dětem se tu určitě bude líbit. Můžete si zde zakoupit krmení a při prohlídce zoo dát mrkvičku třeba poníkovi nebo oslíkům. Dále tu mají klokany, lemury a uvidíte i velblouda.

Pohled od lesa u Stěžírek směrem k Hradci Králové

Les u Stěžírek

Naším nejoblíbenějším místem v okolí je nejspíš les u obce Stěžírky. Sice se přímo u lesa nachází několik dalších vesnic, ale my nejčastěji parkujeme právě ve Stěžírkách. Odtud se pak vydáváme na procházky lesem, Kryštůfek objevuje přírodu (zejména klacky a díry v zemi) a já si sem jezdím zaběhat. I tento les je protkaný mnoha cestami a většinou se všude dostanete s kočárkem. Ale někdy, zejména po dešti, bývají některé úseky hodně rozbahněné a to je potom i pro terénní kočárek problém.

Úvoz mrtvých

Bitva u Chlumu

Od Stěžírek se stáčíme na sever. V roce 1866 v této oblasti proběhla bitva mezi pruským a rakouským vojskem známá jako bitva u Chlumu. Na památku této události zde najdete mnoho pomníků, soch, křížků a u obce Chlum také muzeum. Vede tudy několik turistických stezek a taky naučná stezka Centrální bojiště Chlum. Milovníkům historie se tu zaručeně budě líbit. O tom, jak krvavá bitva se tady odehrála, svědčí i místní názvy a množství křížků – přes Úvoz mrtvých, kolem Ossaria (kostnice) se dostáváme až k lesu Svíb. A právě tento les pro mě představuje opravdu tajuplné a děsivé místo. Už když jsem tu byla poprvé, měla jsem zvláštní pocit. Les byl temný, nebe zatažené, nikde nikdo. Stále jsem měla potřebu se ohlížet. Tenkrát mě upoutalo poměrně velké množství různých křížů. Pokud se podíváte do mapy, tak uvidíte sami. Mám tajemná místa ráda, ale tady to působí spíše pochmurně a je patrné, že zde došlo k něčemu hodně ošklivému. Naučnou stezku Les Svíb jsem prošla pouze v úseku kopírujícím červenou turistickou cestu, takzvanou Alej mrtvých, a zpátky se nevracela. Alternativou pro mě byla silnice z obce Máslojedy na okraj Čistěvse, kde se nachází parkoviště, tedy výchozí bod mé procházky. Až později jsem se dozvěděla, že právě v lese Svíb došlo k nejkrvavějším střetům a zemřelo tu minimálně 5 tisíc vojáků.

Pomník rakouského 1. armádního sboru

Miletín a Dachova

Hezké naučné stezky najdete také za Hořicemi. Kolem osady Dachovy se rozprostírá nádherný les, oproti tomu předchozímu zde na vás dýchne pozitivní energie. Zajímavostí je přírodní koupaliště Dachova ve stylu první republiky. V nedávné době jsme zavítali také do města Miletín, jenom pár kilometrů od Dachovy. Auto necháváme na parkovišti v centru, při náměstí Karla Jaromíra Erbena. S touto významnou osobností je velmi úzce spjata historie města, neboť se tady Erben narodil. Od náměstí sestupujeme ulicí 10. května a po chvíli odbočujeme do Lhotovy ulice, kde se napojujeme na naučnou stezku K. J. Erbena. Nejdříve stoupáme hodně do kopce, z vrchu se nám pak naskytne nádherný výhled na Miletín. Pokračujeme po silnici a potom doleva dolů, po pěšině lemované stromy. Na celém okruhu potkáme několik dřevěných soch, nejvíc nás zaujme socha Polednice při návratu do města. My okruh zakončujeme na náměstí, dá se ovšem pokračovat na západ, až do Lázní Bělohrad. Ale tam se vypravíme třeba příště 🙂

Život po Americe

Do moravské metropole a hanáckých Atén s ročním prckem

Výlet do Brna – náš první výlet v roce 2020! A na nějakou dobu taky poslední… S počátkem doby koronavirové (jak tuto dobu nazývá jeden můj známý), jsme stihli zavítat do metropole jižní Moravy a také navštívit Kroměříž přezdívanou hanácké Atény. Bydlení jsme našli přes Airbnb v městské části Brno Bystrc. Náš pobyt se soustředil taky na vyžití pro našeho syna a my jsme proto vyrazili i do několika káváren s herničkami.

Katedrála svatého Petra a Pavla na vrchu Petrov

Za památkami, přírodou a dalšími dobrodružstvími se vydáváme většinou autem. Při cestě do Brna tomu nebylo jinak. Po příjezdu se rozhodujeme, kde auto nechat a volba padá na parkoviště na střeše obchodního centra Galerie Vaňkovka. Myslím si, že je to dobrý výchozí bod na procházku po centru města. Jdeme přes hlavák, míjíme dav lidí před nádražím a zanedlouho se ocitáme až na Zelném trhu, kterému místní říkají „Zelňák“. Jedná se o velké náměstí, kde je v době naší návštěvy i několik stánků, většinou s ovocem a zeleninou. Pokračujeme až na Náměstí Svobody, lidově „Svoboďák“, se známým Brněnským orlojem. Můžete si ho pamatovat z médií, protože se hodně řešil jeho tvar připomínající pánské přirození. Venku už nám je docela zima a tak si to namíříme do dětské čajovny a kavárny Mezi stromy. Mají tu dětský koutek a Kryštůfek se tu pěkně vyřádí. Kromě ochutnání místních zákusků využijeme i možnosti ohřát Kryštofovi oběd. Po příjemně strávené chvíli v teple se vracíme ven.

Hrad Špilberk

Z kavárny jdeme kolem katedrály sv. Petra a Pavla, jedné z dominant města, až k parku pod Špilberkem. Zde k naší radosti Kryštůfek v kočárku usíná. Po upravených stezkách vystoupáme až na Špilas. Musíme ho obejít, abychom se dostali do areálu i s kočárkem – při prvním pokusu nám totiž cestu zhatí schody. Hrad vznikl již ve 13. století jako panovnické sídlo, jeho účel se ale několikrát změnil. Postupně se z něj stala vojenská pevnost, později sloužil jako civilní věznice. Kromě pachatelů těžkých zločinů zde končili i političtí vězni. V minulém století se stal sídlem Muzea města Brna.

Velké náměstí v Kroměříži

Další den ujedeme asi 80 kilometrů na východ, abychom si prošli město Kroměříž. Malebnými uličkami se dostáváme na Velké náměstí, na jehož druhém konci stojí Kroměřížský zámek. Ten obejdeme a vstupujeme do Podzámecké zahrady. Nádhernou komponovanou krajinou s několika rybníky, kolonádou, pomníky a stromořadím, vede naučná stezka. Podél parku teče řeka Morava a když projdete kolem Chotkova rybníku, naskytne se vám krásný pohled na zámek.

Arcibiskupský zámek v Kroměříži
Pohled na zámek z Podzámecké zahrady

Po prohlídce okolí zámku chceme ještě navštívit Květnou zahradu s rotundou a kolonádou, tedy památku, která vynesla Kroměříž na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. K našemu zklamání je ovšem zahrada přes zimu zavřená. Cestou do Brna vymýšlíme plán na odpoledne – nakonec zaplujeme do kavárny s herničkou v městské části Líšeň a vychutnáme si výbornou kávu a zákusek. Zde zakončujeme náš předposlední den v moravské metropoli. Dalšího rána už vyrážíme domů.

Život po Americe

Cesta kolem Světa, aneb krajinou Třeboňska a Jindřichohradecka

V listopadu 2019 jsme se vydali na cestu kolem Světa. Ne, nepodařilo se nám obkroužit celý svět. Ale obešli jsme rybník Svět! Od narození syna jsou fotky krajiny až druhořadé, nejčastěji fotíme toho našeho broučka. Jsem tedy moc ráda, že jsem našla i pár obrázků, na kterých je nádherná krajina Třeboňska. Místo pro nocleh a odpočinek jsme nalezli v krásném apartmánu uprostřed přírody, poblíž rybníka Svět, u lesa. Majitelé jsou moc milí a ochotní a apartmány leží nedaleko Třeboně. Vzpomínám na to moc ráda, i když tehdy byla velká zima.

Schwarzenberská hrobka

Určitě doporučuji absolvovat okruh po naučné stezce Cesta kolem Světa. My vyrážíme od apartmánů situovaných v oblasti zvané Odměny. Jdeme po polňačce mezi Cirkvičným rybníkem a rybníkem Svět. Zanedlouho odbočujeme doleva a přibližujeme se tak více k břehu. Cestička je o dost užší, ale i s kočárkem stále v pohodě projedeme. Kousek dál už je to asfaltka, která slouží místním rekreantům během letních slunečných dnů, nachází se zde totiž pláž. Míjíme kostel sv. Jiljí a přes park se dostáváme až ke Schwarzenberské hrobce. Stavba ve stylu novogotiky vznikla v letech 1874-1877. Před zbudováním hrobky byly schwarzenberkové pohřbíváni v nedalekém kostele sv. Jiljí, z kapacitních i hygienických důvodů však vnikla tato pozoruhodná stavba ležící v parku při rybníku.

Rybník Svět

Po opuštění parku se napojujeme na hráz, pod níž se na sádkách chovají ryby. Současně s naučnou stezkou tudy vede i stezka cyklistická. U Přístaviště Třeboň ale naše Cesta kolem Světa prozatím končí – my se zde odpojujeme, abychom se podívali také do města a k zámku. Projdeme kolem pivovaru Bohemia Regent, přes Novohradskou a Svinenskou bránu.

Ostrůvek na rybníku Svět

Dostáváme se až na Masarykovo náměstí, kde se ptáme v místním íčku, kam na jídlo. Výhodou by byl dětský koutek. Ačkoliv je obsluha velmi ochotná a doporučí nám několik míst, žádné z nich není baby friendly. Ještě se zastavíme u zámku, který si prohlédneme. Zámecký park je bohužel v době naší návštěvy nepřístupný, protože zde zrovna probíhá rozsáhlá rekonstrukce.

Přístaviště

My necháváme historické centrum za sebou a přes Palackého náměstí pokračujeme až na Táboritskou ulici – na jejím konci totiž leží Pizza restaurant Oregano, který jsme si vyhlédli na internetu. Už se těšíme do tepla, přeci jenom jsme po procházce dost vymrzlí. Obsluha restaurace nám ochotně půjčuje dětskou židličku. I když tu nemají vyloženě dětský koutek, najdeme poblíž našeho stolu takové malé zákoutí – se stolečkem, židličkami a taky pár hraček. Dobře zde vaří a nám se po příjemně strávené chvíli v teplíčku ani nechce ven do zimy. Čeká nás ovšem Cesta kolem Světa, a tak vyrážíme. Až k Palackému náměstí se vracíme stejně, jako jsme sem přišli. Potom uhneme na Budovcovu ulici a pak doprava na Přemyslovu ulici. Projdeme kolem Penzionu U Vejvodů, abychom se napojili zpátky na naučnou stezku. Míříme do parku pod lázeňským areálem Aurora. Cesta vede až do lesa, kolem rybníka Dolní Zlatník, Spolského mlýna a opět přes les. Konečně se krátce před setměním ocitáme před budovou našich mílých hostitelů. Cesta to byla dlouhá a náročná – však to taky byla Cesta kolem Světa!

Třeboňský zámek

O necelý rok později se vracíme do krásné oblasti třeboňských rybníků. V tomto článku se totiž střetávají 2 různá období – listopad 2019 a září 2020. A právě našemu výletu po místní přírodě a památkách na konci léta 2020 jsou věnované následující řádky.

Sloup se sousoším Nejsvětější Trojice na náměstí Míru v Jindřichově Hradci

Tentokrát máme ubytování nedaleko Jindříchova Hradce, v penzionu zvaném Veverčí Dvůr. Celý areál je přizpůsoben dětem, venkovní prostory disponují hřištěm a uvnitř najdete několik dětských herniček. První den trávíme v Jindřichově Hradci – vše důležité se nachází v centru, kousek od sebe. Parkujeme na parkovišti u Balbínova náměstí a odtud si to zamíříme ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie. U tohoto kostela najdeme vyznačený 15. poledník, jednu z turistických zajímavostí města. Projdeme přes náměstí Míru, kolem Sloupu se sousoším Nejsvětější Trojice a přes malebnou Panskou uličku až na Masarykovo náměstí. Jelikož panuje krásné slunečné počasí, osvěžíme se ve vodotrysku při Husových sadech. Nejvíce se to líbí našemu synovi, ale nakonec se tu vyblbneme všichni.

Malý Vajgar

Cestou zpátky ochutnáme zákusky v místní cukrárně a kolem rybníka Malý Vajgar se dostáváme do areálu zámku. Jedná se o třetí největší památkový komplex u nás. Kromě zámku doporučuji navštívit nádraží a projet se vlakem po Jindřichohradecké úzkokolejce. Jedná se o technickou památku a občas zde jezdí i parní vlaky.

Zoopark Na Hrádečku

Další den jedeme za zvířátky do Zooparku Na Hrádečku. Nejvíce se zabavíme hned na začátku – při vstupu do zoo dostaneme pytlíček s krmením pro kozy – seběhnou se k nám skoro všechny z výběhu. V areálu je ale mnoho dalších zvířat, jako třeba mývalové, pštrosi, lemuři či papoušci. Zoo má ideální velikost a i s malým dítětem jí zvládnete projít poměrně rychle.

Rožmberk

V plánu máme taky jeden cyklovýlet. Rybníkářská oblast k tomu přímo vybízí! CHKO Třeboňsko disponuje nejenom rybníky, ale i velkým množstvím lesů protkaných cyklostezkami. Okruh začíná v obci Roseč, kde máme ubytování. Prvním cílem je rybník Rožmberk. Stezka vede přímo po jeho hrázi a je lemovaná vzrostlými duby. Opouštíme náš největší rybník a zamíříme si to do Třeboně na oběd. Po úspěchu v předchozím roce volíme Pizza restaurant Oregano. Kromě výborného oběda si dáme i domácí limonádu – ta je v horkém počasí příjemně osvěžující. Odtud jedeme přes obec Lužnici k soustavě rybníků s názvy jako Láska, Dobrá Vůle, Víra a Naděje. Celý výlet hodnotíme velmi kladně – pokud jsme zrovna nejeli po cyklostezce, vybírali jsme méně frekventované silničky (mapa). Projížďka po místních přírodních krásách se nám moc líbila!

Lužnická cyklostezka podél Rožmberka vede dubovou alejí
CHKO Třeboňsko

Život po Americe

Lázeňským trojúhelníkem a přes Slavkovský les až k rašeliništím

Na konci července 2019 nás čekal pobyt ve vesničce Ostroh nedaleko Františkových lázní, na samém okraji západních Čech. Moc jsme se těšili, že po dlouhé době změníme prostředí a někam se podíváme. V Ostrohu se kromě penzionu a hotelu Seeberg nachází i stejnojmenný hrad, kolem kterého vede naučná stezka Okolí hradu Seeberg. Hned první den vpodvečer jsme se i s kočárkem na tento okruh vydali.

Hrad Seeberg

Další den míříme do Mariánských lázní. Tohle město miluju! Je úžásné, krásné, obklopené přírodou a vždycky, když tam jsem, tak říkám, že bych tam jednou chtěla bydlet. Asi je to i tím, že tohle malebné městečko s jedinečnou atmosférou spočívá v údolí obklopeným Slavkovským lesem. V centru se rozprostírá nádherně upravený park, kolem něhož najdete lázeňské budovy, hotely, kolonádu a několik kostelíků.

Kolonáda Karolinina a Rudolfova pramene

Město není nijak velké a tak lze auto nechat na parkovišti u obchodní zóny Nová Chebská a pěšky dojít po Hlavní třídě až do centra. Na sady Václava Skalníka navazuje Kolonáda Karolinina a Rudolfova pramene. Stavba leží pod kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Určitě vás zaujme architektonický styl kostela – novobyzantský sloh se u nás moc často nevidí. Odtud už je to kousek ke Kolonádě Maxima Gorkého se známou Zpívající fontánou.

Zpívající fontána

Pár let nazpátek jsme měli možnost vidět hrající fontánu v noci. Byl to krásný zážitek. Fontána hraje i ve dne, ale po setmění (za doprovodu světelných efektů) to má přeci jenom daleko větší kouzlo. Během našeho tehdejšího pobytu jsme toho stihli projet o něco víc než v roce 2019 a já tu některá navštívená místa zmíním.

Miniatura kostela Svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře

Na kopci nad Mariánkami leží park Boheminium. Dostanete se tam autem, ale vetší zábava bude cesta lanovkou. Park je lákadlem nejen pro pro děti, ale i pro dospělé. Změnšeniny významných staveb české krajiny jsou detailně zpracované a mají jich tu přes sedmdesát.

V parku Boheminium najdeme i Karlovu Korunu…
… nebo třeba hrad Karlštejn

Kousek od Mariánských lázní můžete navštívit Lázně Kynžvart se stejnojmenným zámkem. Původně barokní stavba byla přestavěna do dnešní klasicistní podoby. Za zámkem se nachází rozsáhlý anglický park a golfová hřiště.

Zámek Kynžvart

Becherovka, Mattoni, Grandhotel Pupp nebo mezinárodní filmový festival, to jsou Karlovy Vary. Lázeňským městem založeným Karlem IV. protéká řeka Ohře, do níž se při vstupu do centra vlévá říčka Teplá. Jedná se o největší město lázeňského trojúhelníku a zároveň je městem krajským. Ty nejzajímavější turistické atrakce jsou ovšem soustředěny pouze v jednom místě, právě v okolí říčky Teplé. Srdcem Varů a nejteplejším pramenem u nás je Vřídlo na Vřídelní kolonádě. Hlavní atraktivity stihnete projít i za jeden den. Pokud si však na Karlovy Vary vyhradíte více času, určitě nebudete litovat. Kromě vřídel a pramenů totiž stojí za vidění i několik vyhlídek nad městem, znát můžete třeba vyhlídku Jelení skok se sochou kamzíka.

Tržní kolonáda

Západočeský lázeňský trojúhelník byl již v minulosti místem návštěv významných osobností jako Goetheho, císaře Františeka Josefa či britského krále Eduarda sedmého. Jezdili sem načerpat blahodárné účinky pramenů a celkově za lázeňským životem. Františkovy lázně jsou třetím městem magického trojúhelníku a oproti dvěma předchozím mají zcela jiný charakter. Všechny budovy v centru jsou dekorované do žluté a bílé barvy a dohromady působí jednotným a čistým dojmem. Upravené ulice zdobí květiny a další zeleň. Celý prostor obklopený parky a sady disponuje několika prameny, kolonádami a sochami. Nejznámější z nich pak najdete v parčíku naproti Společenskému domu – jedná se o sochu malého Františka. Říká se, že každá žena, která se sochy dotkne, otěhotní. Přeci jenom se zde léčí mimo jiné gynekologická onemocnění včetně neplodnosti. František je zároveň symbolem celého lázeňského městečka.

Společenský dům ve Františkových lázních

Není náhodou, že se na jednom územním celku nachází hned několik termálních a minerálních pramenů. Voda zde vyvěrá z hlubin zěmě a pod povrchem to bublá. Oblast je protkaná rašeliništi a slatiništi. Příkladem může být přírodní rezervace SOOS. Přes rezervaci prochází naučná stezka a po cestě můžete spatřit prameny a mofety, tedy bahenní sopky. Část stezky vede po dřevěných chodníčcích, většinou mezi močály. Rezervaci se přezdívá „český Yellowstone“ nebo „malý Island“. SOOS leží pouze pár kilometrů od Františkových lázní a určitě doporučuji sem zajet!

Naučná stezka Kladskými rašeliništi

K procházce může posloužit i naučná stezka Kladská. Trasa vede kolem rybníků a Národní přírodní rezervace Kladské rašeliny, v samotném srdci Slavkovského lesa. Čas strávený v tomto zajímavém kousku přírody s rozmanitou faunou i flórou nabízí příjemný zážitek. Mezi další památky v okolí patří hrad Loket, hrad a zámek v Bečově nad Teplou, historické centrum Chebu či rozhledna Krásno – a o nich zase jindy 🙂

Život po Americe

Výlety po okolí Hradce Králové – za babičkou Boženy Němcové, žirafami i významným sochařem

V roce 2019 jsme příliš cestovatelských zážitků nenasbírali. Po narození miminka se nám otočil svět vzhůru nohama, my si zvykali na novou situaci a seznamovali se s tím naším malým uzlíčkem. Když mu byl měsíc a půl, stálo před námi stěhování do domečku na Královehradecku. S příchodem teplého počasí jsme podnikli několik výletů po okolí.

Zámek Ratibořice

Nedaleko našeho nového bydliště se nachází Ratibořice a Babiččino údolí. A tak jsme se vydali do míst, kde vyrůstala Božena Němcová. Od Ratibořického zámku vede naučná stezka. Pokud se vydáte na jih, dostanete se až do České Skalice. V případě, že zvolíte opačný směr, čeká vás pěkný okruh po okolí. My jsme tento okruh – stejně jako většinu následujících výletů – absolvovali s kočárkem, který má kola vhodná i do náročnějšího terénu. U naší první zastávky, Rudrova mlýna, nás přivítal skutečný mlynář (nebo tak alespoň vypadal). Můžete si zde zakoupit poctivou staročeskou buchtu či koláč.

Babiččino údolí

Od mlýna pokračujeme kolem sousoší Babičky s vnoučaty ke Starému bělidlu. Kousek odsud protéká řeka Úpa a od ní se u Viktorčina splavu odděluje kanál, který se za Rudrovým mlýnem zpátky do Úpy vlévá. Protéká přímo kolem Starého bělidla, kde se krátce zastavujeme, abychom nahlédli do světničky přípomínající tehdejší život. Jdeme dál po stezce, kolem Viktorčina splavu až k Bílému mostu, ten přecházíme a následně vystoupáme kopec k osadě se zříceninou Rýzmburk. Projdeme kolem rybníka (za stromy a houštím ho ale není vidět) a zanedlouho odbočujeme doprava do obce Žernov. Zde stojí dřevěná rozhledna, jenž nabízí pěkný výhled do okolí.

Staré bělidlo

Miříme na náves a napojujeme se na žlutou turistickou stezku. Ta nás vede po silnici a později po polní cestě do lesa. Po sejití kopce se dostaneme k dřevěné lávce přes řeku Úpu a zpět k Rudrovu mlýnu. I když jsme měli po celou dobu výletu kočárek, tak zejména poslední úsek, kde je úzká a strmá pěšina včetně několika schodů, není sjízdný a kočárek jsme tedy museli snést (mapa).

Žirafy v zoologické zahradě ve Dvoře Králové

O pár týdnů později jedeme oslavit svátek našeho syna do zoologické zahrady ve Dvoře Králové nad Labem. Radost v jeho očičkách je velká, zvířátka miluje! Sice ne tolik jako bagry, Tatry, Avie a traktory, kterých jsme za posledních pár měsíců měli u nás na vesnici dost, ale žirafu jsme tam ještě nepotkali. I když je teprve polovina září, venku už je docela zima, takže se po procházce po zoo těšíme do teplíčka našeho autíčka.

Nosorožec je symbolem královedvorské zoo

V nedávné době jsme zavítali také na zámek Kuks spojený s osobou sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Areálu ve stylu baroka dominuje kostel Nejsvětější Trojice situovaný uprostřed. Místo je známé spíše jako hospital, významná je také barokní Lékárna u granátového jablka. My jsme ovšem při naší návštěvě setrvali venku a obdivovali zejména Braunovy sochy cností a neřestí a užili si čas strávený v parku. Pokud si chcete udělat pěknou procházku, doporučuji od zámku zamířit po naučné stezce Půjdem spolu do Betléma. Stezka vás zavede k Braunovu Betlému. Jedná se o soubor soch vytesaných do pískovcových skal. Z vlastní zkušenosti ovšem nedoporučuji vydat se k Betlému s kočárkem, my jsme museli procházku v polovině přerušit a vrátit se náhradní cestou. Kryštůfka z celého výletu nejvíce zaujaly fontánky v zámeckém parku (miluje vodu). 🙂

Hospitál Kuks
Park na Kuksu

Život po Americe

Jablonecko a Český ráj a jak se nám narodilo miminko

Tento článek bude možná trochu sentimentální. Dozvíte se v něm, jak se nám konečně podařilo najít domeček a jak jsme na svět přívítali našeho chlapečka. Koupě domku proběhla na podzim 2018 a pár týdnů na to se nám narodil syn. Z Liberce jsme se ovšem stěhovali až později, na začátku roku 2019.

V jednom z předchozích článků jsem se rozepsala o naší honbě za domem. Hledání bylo dlouhé a usilovné. V říjnu 2017 jsme podepsali smlouvu o hypotečním úvěru a měli rok na to, abychom si našli tu naší vysněnou nemovitost. No jo, uteklo to jako voda a najednou tu bylo září 2018. Během roku jsme obcházeli nemovitosti nedaleko Jablonce, Českého Dubu, později jsme opustili severní Čechy, přiblížili se více domovině a naše hledání se stočilo k Novému Bydžovu, Pardubicím a Hradci Králové. Po každé prohlídce přišlo pečlivé zvážení všech pro a proti, a stále tu nebylo nic, co by nás dokonale přesvědčilo.

Až na začátku září nás zaujal rodinný dům na okraji Třebechovic pod Orebem. Sice se tam objevilo pár drobností, ale lehce opravitelných, jinak ihned k nastěhování. Rozhodli jsme se, že do toho půjdeme. Bohužel se ale opakovala situace z podzimu 2017, kdy jsme nebyli jediní zájemci o nemovitost a ti druzí nás bohužel přeplatili. Času moc nezbývalo a my tedy hledání zintenzivnili. Poslední možnost se naskytla na začátku října – z Liberce jsme se vydali k Hradci Králové na tři domluvené prohlídky. Z těchto tří nemovitostí padla volba na menší rodinný domek asi 7 kilometrů od Hradce. Stihli jsme to! Ne za pět minut 12, ale za minutu 12! Ačkoliv tak trochu pod tlakem, že už něco musíme koupit, tak věřím, že to bylo správné rozhodnutí – s naší nerozhodností bychom jinak hledali dodnes.

Následoval návrat do Liberce. Stěhování do domku bylo možné až v únoru 2019. Na nás však čekala další velká událost – narození syna. Na svět přišel v prosinci 2018 v jablonecké porodnici (proto je tento článek věnován okolí Jablonce nad Nisou) a dostal jméno Kryštof. Byla to láska na první pohled. Když poprvé dostanete to malé bezbranné miminko do náručí… Nikdy předtím bych si nedokázala představit, co to je za pocit. Okamžitě jsem se zamilovala. Prožívám s ním každý jeho úspěch i každé jeho trápení. Mám radost, když se směje, jsem pyšná na jeho první krůčky, první slova… Ano, někdy mě štve. Hodně, hodně moc. Ale večer, když vidím, jak sladce spinká, položí si svou ručičku na mou a já zjistím, o kolik ta ručička zase povyrostla… Řeknu si, jak je to stvoření úžasné a že tu pro něj vždycky budu. Je to láska na celý život.

Frýdštejn

A těď konečně zpátky k cestování. Pojďme se společně vydat za několika památkami nedaleko Jablonce nad Nisou. Frýdštejn se vypíná na strmých skalách a jeho dominantou je válcovitá věž, která slouží zároveň jako rozhledna. Určitě doporučuji vyšlápnout si schody na rozhlednu, výhled do šírokého okolí stojí za to. Za dobré viditelnosti můžete spatřit i Trosky. Pod hradem leží několik skalních věží. Pokud byste si chtěli udělat větší procházku, můžete se odsud vydat na nedalekou zříceninu skalního hradu Vranov, která je součástí CHKO Český ráj.

Zřícenina skalního hradu Vranov

K Vranovu se od Frýdštejna dostanete pěšky po Zlaté stezce Českého ráje nebo můžete přejet autem do obce Malá Skála, kde je velké parkoviště. Hrad leží na skalním masivu, vysoko nad přilehlými obcemi. U hradu byly vybudovány pomníky, nápisy a náhrobky, které připomínají různé historické události a umělce a na základě toho se místu začalo říkat Pantheon. Proto je to tu dnes známé jako Vranov-Pantheon.

Pohled na obec Vranové a řeku Jizeru

Nějakých 15 kilometrů od Malé Skály se nachází zámek Sychrov. Tento kouzelný skvost ve stylu novogotiky je často k vidění v pohádkách. Za stavbou se rozprostírá rozsáhlý zámecký park a na jeho druhém konci leží Oranžérie, což je budova dříve sloužící jako letohrádek, nyní jako kavárna. V celém areálu najdete hned několik fontán a přímo před zámkem pak velkou kašnu. Ta má pro mě zvláštní symboliku – dvakrát jsem do kašny vhodila minci a vduchu si něco přála – v roce 2013, abych úspešně ukončila studium na vysoké škole a v roce 2018, aby se mi narodilo zdravé miminko. Obě přání se mi splnila 🙂

Sychrov
Oranžerie na Sychrově

Život po Americe

Přes královský hrad a českou podkovu k jednomu z našich nejkrásnějších zámků

S miminkem v bříšku, asi v 5. měsíci těhotenství, se nám v červenci 2018 podařilo zavítat do Středočeského kraje. Zarezervovali jsme si ubytování u Slapské přehrady a těšili se na výlety, které byly před námi. Plán byl jednoduchý a nenáročný a celý pobyt jsme brali jako jeden z posledních (ne-li jako úplně poslední), kdy jsme sami dva. Příště už budeme tři. Ubytovali jsme se až navečer, protože cestě na Slapy předcházela promoce mojí ségry v Praze.

Karlštejn

Druhý den se před námi objevil Karlštejn, tehdejší sídlo římského císaře a českého krále Karla IV. Tentokrát ale nebyl tento významný hrad cílem výletu, ale pouze krátkou zastávkou. Zrovna byla hlavní turistická sezóna a jelikož jsme Karlštejn navštívili už v minulosti, tak jsme se rozhodli dovnitř nejít a prohlédnout si ho pěkně z dálky. Vyplatilo se – naskytl se nám krásný pohled.

Lom Velká Amerika

Hlavním bodem dne ale bylo zcela odlišné místo. Dnes se jedná o hodně známé a turisty vyhledávané místo a od Karlštejna leží co by kamenem dohodil – bývalý lom Velká Amerika. Možná se mu tak říká, protože připomíná jeden z nejznámějších amerických národních parků – Grand Canyon. A možná taky ne. Ve skutečnosti je totiž název daný postupem těžby. Vápenec se zde těžil tak, že z hlavní chodby se kopaly odbočky – tedy americkým způsobem.

Hrad Křivoklát

Dalšího rána se vydáváme do křivoklátských lesů, na královský hrad Křivoklát, jež se rozprostírá nad řekou Berounkou. Historie hradu sahá až do 12. století. Kromě prohlídky Křivoklátu doporučuji také nedaleký Týřov. Jedná se o zříceninu hradu a dostanete se k ní příjemnou procházkou z okraje obce Skryje. Žlutá turistická stezka vás nejprve povede po vrstevnici, potom přes Úpořský potok a do prudkého svahu. Po vystoupání několika desítek výškových metrů se vám naskytnou nádherné výhledy.

Vyhlídka Máj – pohled na meandr řeky Vltavy

Poslední den míříme ke známé vyhlídce Máj. Auto necháváme na parkovišti v obci Teletín a po polní/lesní cestě stoupáme do mírného kopce. Ten nás zavede až na skalnatý útes nad řekou Vltavou. Na fotky tohohle místa jste už určitě na internetu narazili, vyhlídka je docela profláklá. A musím říct, že stojí za to! Krajina se samozřejmě běhěm jednotlivých ročních období mění a tak to tu pokaždé vypadá jinak. My jsme „podkovu“ zastihli během slunečného letního dne a pohled to byl úchvatný! Určitě bych se sem ráda podívala znovu třeba na podzim – musí to tu hrát všemi barvami!

Zámek Konopiště

Od vyhlídky Máj se přesouváme k půl hodiny vzdálenému Konopišti. Jelikož je to jeden z našich nejznámějších zámků, jeho návštěvu mám v plánu už delší dobu. Pro mě, jako milovníka přírody, je ale nejzajímavější místní zámecký park. Nachází se zde Růžová zahrada se skleníkem, několik naučných stezek, zámecký rybník a spousta zeleně. Nejdříve si obejdeme zámek a pak už se těšíme na procházku parkem. Před návratem domů se ještě posilníme obědem v restauraci na okraji Benešova. Odsud nám cesta zpět do Liberce trvá hodinu a půl.

Anglie, Život po Americe

Za tajemnými místy, ztracenými zahradami a králem Artušem

Někde jsem tohle místo viděla, ale vůbec jsem nevěděla, jak se jmenuje, ani kde se nachází. Jenom si pamatuju, že to bylo v Cornwallu. A my jsme v Cornwallu! Takže ho za každou cenu musíme najít! Po prohledávání internetu se nám podařilo zjistit, že neleží daleko. Podle toho jsme plánovali i program na tento den (16.6.2018).

Wheal Coates

Ráno se zdálo poněkud upršené. Wheal Coates je soubor několika staveb situovaných u pobřeží. V dnešní době se jedná spíše o ruiny, ale v minulosti zde byl cínový důl. Stavby jsou zapsané na seznamu UNESCO.

Socha Mud Maid v zahradách Lost Gardens of Heligan

Další zastávka, vzdálená zhruba 40 kilometrů od té předchozí, nás zavedla do areálu zvaného Lost Gardens of Heligan, v překladu Ztracené zahrady Heliganu. No nezní to tajemně? O tomto místě jsme nevěděli a původně ani nebylo v našem harmonogramu. Pověděla nám o něm jedna milá paní, u které jsme byli ubytovaní pár dní nazpátek. Původ zahrad sahá až do 18. století, ale během první světové války padly v zapomnění. Bývalou slávu jim vrátila až jejich obnova v roce 1990. Kromě jezírek, upravených květinových zahrad a zajímavých soch zakomponovaných do krajiny, zde najdete i prales, několik skleníků a odehrávají se tu i různé akce. Třeba v době naší návštěvy tu probíhala soutěž psích dovedností.

Historický traktor v prostorách zahrad

Po příjemně stráveném čase v zahradách se přesouváme na rozsáhlé sídlo Lanhydrock. Abychom se k budovám mohli jenom přiblížit, musíme zaplatit docela mastný vstupný. To sice zahrnuje i vstup do interiéru, ale obešli bychom se bez něj. Nakonec jsme si tedy prošli nejenom přilehlý park, ale podívali jsme se i dovnitř a dozvěděli se něco málo z historie. Lanhydrock vznikl již v 17. století, ovšem většina z budov byla o 2 století později přestavěna. Nedávno tedy oslavil 400 let své existence.

St Hydroc´s Curch v Lanhydrocku

Ještě tentýž den zvládneme zajet k ruinám hradu Tintagel. Tato lokalita je spojená s legendami o králi Artušovi a leží na strmých útesech nad mořem. Jednou ze zajímavostí je i Merlinova jeskyně pod hradem. Příliš se zde nezdržíme, protože jsme po nabitém programu docela unavení a tak se těšíme, až zaplujeme do postele u našeho dalšího hostitele ve městě Launceston.

Divoké vlny u hradu Tintagel
Jednotlivé části hradu spojují schodiště a lávky

Ráno (17.6.2018) nám trvá přesun na východ, do města Glastonbury, zhruba 2 hodiny. Rázem jsme tak v jiné části země, konkrétně v hrabství Somerset. Dominantou celého zdejšího okolí je Glastonbury Tor. Jedná se o kopec, na jehož vrcholu stojí osamělá věž. Kopec je oplýván mystickými pověstmi – kromě krále Artuše sem údajně zavítal i Ježíš jako chlapec. Přímo v Glastonbury se nachází slavné Glastonburské opatství, jedno z nejvýznamnějších poutních míst Anglie.

Glastonbury Tor

Z Glastonbury ujedeme pár kilometrů do města Wells, abychom navštívili proslulou Wellskou katedrálu. Jde o impozantní gotickou stavbu v centru města. Od parkoviště nás k ní vedou malebné uličky a projdeme se také kolem další nádherné stavby ve stylu gotiky – biskupského paláce Bishop´s Palace. Areál je obehnán vodním příkopem.

Katedrála ve Wellsu z 12. století

Nedaleko od Wellsu leží lázeňské město Bath. Svůj význam získalo díky horkým pramenům, které jsou nejteplejší ve Velké Británii. I když to tu má co nabídnout, strávili jsme zde jen chvíli, protože už jsme byli unavení a trochu nás odradilo i velké množství turistů. Přesun na ubytování trvá přes hodinu.

Bath

Anglie se s námi loučí ve velkém stylu a to jednou ze svých nejznámnějších památek, Stonehenge. Zajet se podívat právě sem, jsme se rozhodli až ke konci naší cesty po Británii. I když je cena za vstupné hodně vysoká, stálo to za to. Komplex menhirů vznikl již kolem roku 3 100 před našim letopočtem. Až k nim se přiblížit nelze, ale podél vede chodníček a kameny si tak můžete prohlednout kolem dokola. Význam a původ Stonehenge i způsob, jakým byly kameny vztyčeny, zůstávají záhadou. Taky proto to tu působí velmi magicky a tajemně.

Stonehenge

Před sebou máme už jenom cestu do Charthamu, kde jsme byli ubytovaní i první den. Následující den (19.6.2018) se nalodíme na trajekt a vrácíme z královského ostrovního státu zpět na pevninu. Pokud byste se do tohoto krásného, tajemného a na přírodní úkazy bohatého kouta světa chtěli vypravit, doporučuji mrknout i na webovky National Trust, což je největší evropská instituce zabývající se ochranou památek a přírody – udržují lesy, pobřeží i budovy. Celá cesta byla plánována průběžně. I když jsme měli dopředu vytipováno několik míst, která jsme chtěli vidět, další se postupně přídávala a podle toho jsme si rezervovali i ubytování – vždy pouhý den dopředu. Pokud jsme tedy dorazili na pokoj, tam jsme si řekli, co bude na programu další den a podle toho vybrali, kde budeme spát zítra. Anglie nás okouzila! A i když jsme toho stihli poměrně hodně, určitě je toho ještě spoustu, co bychom rádi viděli!

Anglie, Život po Americe

Přes mizející chodník až na konec země

Píše se 14.6.2018 a my se probouzíme u města Totnes v jihozápadní Anglii. Dnešní den začínáme na výběžku Berry Head, který je ze tří stran omýván mořem. Místo je známé jako přírodní rezervace s nádhernými výhledy a možností procházek. Kromě toho se zde nachází i více než 100 let starý maják.

Výhled na moře od Berry Head

Cestování v Anglii sebou nese jistou dávku adrenalinu – mimo jízdu vlevo byly dobrodružstvím i cesty po venkově. Velmi často jsou tamní silnice totiž hodně úzké a obklopené vysokými keři, a tak není vidět prakticky nic. Pokud se před vámi objeví další auto, je to vždycky menší šok. Silnice jsou natolik úzké, že musí jedno z aut couvat do té doby, než se najde místo dost široké, aby se tam vešla obě auta a tudíž se vzájemně vyhnula.

Od rezervace Berry Head pokračujeme k hradu Dartmouth Castle. Jelikož hrad leží na druhé straně zátoky a ta se nám objíždět nechce, rozhodujeme se pro přívoz (ferry) mezi obcemi Kingswear a Dartmouth. Máme tak další zajímavý zážitek a po vylodění na druhém břehu se nám na obec Kingswear naskytne krásný pohled.

Mezi obcí Kingswear a Dartmouth jezdí přívoz

Hrad Dartmouth Castle nás příliš nenadchl, přístupný takřka nebyl a moc jsme toho tedy neviděli. O to víc se těšíme na další bod dne – vesnici Polperro. Po téměř dvou hodinách cesty se ocitáme na kraji této malebné rybářské vesničky. Procházku si opravdu vychutnáváme, nikam nespěcháme a chvíli se zdržíme i u přístavu Polperro Harbour. Pro tento den nás už nic dalšího nečeká, jenom přejezd do Stithians, kde máme zarezervovaný pokojíček.

Polperro

15.6.2018 toho máme v plánu o poznání víc. Výlet začíná u skalnatých útesů Lizard Point. Tento výběžek je nejjižnějším bodem Velké Británie a otevřou se vám zde úžasné pohledy na moře. A k tomu se zde nachází i (jak jinak) maják.

Lizard Point

Na to, co nás čeká potom, se moc těšíme. Je to totiž hrad ležící v moři! No vlastně je na malém ostrůvku, ale i tak je to super! Jmenuje se Saint Michael´s Mount a od pevniny ho dělí jenom žulový chodníček, který je schůdný pouze při odlivu. Pokud je příliv, chodník zmizí pod vodou a vy se tak k hradu (nebo z opačného směru) můžete dostat jenom na lodičce. Je tedy potřeba si pohlídat, kdy nastává příliv. My hrad navštívili dopoledne a zpátky na pevninu se vrátili suchou nohou. Odsud jsme si to zamířili zase na jiné památky, ale když jsme pak odpoledne okolo projížděli, chodník už byl úplně pod vodou (fotku najdete níže).

Saint Michael´s Mount
Vesnice Marazion viditelná z hradu Saint Michael´s Mount
Hrad Saint Michael´s Mount

Protože nám pro daný den nestačil nejjižnější bod Anglie, tak míříme za dalším nej – tentokrát dosáhneme nejzápadnějšího místa Anglie. V tomto případě se ale nedá mluvit o nejzápadnějším bodu celé Velké Británie – ten je totiž ve Skotsku. Připadá nám to tu ale hodně turistické a obchůdky se suvenýry bohužel hrají prim.

Land´s End – nejzápadnější místo Anglie

Opravdu jedinečnou stavbou je ovšem The Minack Theatre – divadlo pod širým nebem ležící na skále nad mořem. Voda je zde krásně azurová a tak odpočíváme a užíváme si úžasnou energii, kterou tohle místo rozhodně má.

Minack Theatre
Porthcurno Beach

Cestou zpátky míjíme Saint Michael´s Mount a při pohledu na něj musíme zastavit. Ještě před několika hodinami jsme k němu kráčeli po chodníku. Ten už dočista zmizel pod hladinou.

Saint Michael´s Mount při přílivu

Anglie, Život po Americe

Jak jsme projeli 5 hrabství

V Anglii trávíme druhý den (třetí den na cestě), a po návštěvě hradu Herstmouceux a útesů Seven Sisters v hrabství East Sussex, se ještě stihneme zastavit ve městě Brighton, respektive souměstí Brighton and Hove. Jedná se o jedno z nejznámějších letovisek v Anglii. Auto necháváme při ulici Marine Parade a po pláži pokračujeme směrem k molu Brighton Palace Pier. Procházka po molu, které je obsypané restauracemi, bary a zábavními podniky, nám připomíná doby, kdy jsme žili v USA. Tam jsme podobná mola navštívili hned několikrát. Naskýtá se nám krásný pohled na moře i na město.

Brighton and Hove

Od mola míříme do města, kolem parků Old Steine Gardens, Victoria Gardens až k Valley Gardens. Zastavujeme se u budovy Royal Pavilion, bývalé královské rezidence. Trochu nás architektonický styl paláce překvapí, tady bychom ho nečekali – je totiž postaven v asijském, konkrétně indo-saracénském stylu. I přesto sem, obklopen zelení, tak nějak patří. Přeci jenom jeho stavba započala už na konci 18. století. Naší prohlídku Brightonu zakončujeme právě tady. Cesta na ubytování, které leží v hrabství West Sussex, nám trvá zhruba hodinu.

Royal Pavilion

Následující den (12.6.2018) máme jasný cíl – přírodní úkaz Durdle Door. Z místa ubytování se vydáváme podél pobřeží dále na západ a míjíme města jako Portsmouth či Southampton. Hrabstvím Hampshire tedy jenom projíždíme a pokračujeme do Dorsetu. Po dvou hodinách parkujeme a pěšky se dáme po stezce vedoucí prudce dolů. Zanedlouho se před námi otevře pohled na vápencovou bránu zvanou Durdle Door. Toto místo považuji za jedno z nejkrásnějších, které jsme měli možnost na naší cestě po Anglii vidět (však je taky zapsané jako přírodní památka na seznamu UNESCO). Předčil ho snad jenom Národní park Dartmoor, jehož obrázky najdete o něco níž.

Durdle Door

Nedaleko oblouku leží ještě jedna přírodní zajímavost – Lulworth Cove. Od oblouku Durdle Door můžete vyrazit po vlastních podél pobřeží po stezce SW Coast Path, další možností je přejet autem. Lulworth Cove je malebná zátoka ve tvaru podkovy. Celé pobřeží v tomto místě omývá nádherně modrá voda.

Lulworth Cove

Opouštíme hrabství Dorset a ocitáme se v Devonu. Z přírody jsme se přesunuli zase do ruchu velkoměsta, do Exeteru. Projdeme si historické centrum, kolem hradu Exeter Castle a krátce se zdržíme u gotické katedrály. Potom už frčíme na ubytování do obce Bishopsteignton.

Exeterská katedrála

Ráno (13.6.2018) vyrážíme směr Národní park Dartmoor. Popravdě jsem nevěděla, co nás tam přesně čeká, ale vyrazilo mi to dech – divocí koně, volně pasoucí se krávy, ovce. Byla to nádhera.

Součástí národního parku je i známý most Postbridge. Jedinečný je svým stářím – první písemná zmínka pochází ze 14. století, ale má se za to, že most je o století starší. Nedaleko od něj se nachází navštěvní centrum National Park Visitor Centre, kde si můžete zakoupit i nějaký ten suvenýr.

Postbridge

V městečku Torquay zakončujeme náš 4. den v Anglii, 5. den na cestě. Torquay je přímořské město, součást územního celku Torbay a Anglické riviéry. Známé je i jako rodiště spisovatelky Agathy Christie. Hlavní ulice Union Street nás provede centrem lemovaným obchůdky a kavárnami. Následuje Fleet Street a na jejím konci se ocitáme přímo u přístavu. Když ho obcházíme, objeví se před námi velké ruské kolo The Big Wheel, umístěné při parku Princess Gardens. Ve městě strávíme ještě nějakou chvíli, a pak už se vracíme k autu a vyrážíme k městu Totnes, kde je pro nás připravený nocleh.

Torquay