Jizerské hory, Přehrady Jizerských hor

Kolem Bedřichovské přehrady, aneb poslední výlet v roce 2020

Přišel listopad 2020 a přede mnou stál druhý sólo výlet od narození syna. Kamarádka z Liberce mi opět poskytla azyl ve svém bytě a já si tak mohla jet odpočinout do Jizerských hor. Cíl byl více než jasný – po minulém nezdaru, kdy mi okolnosti nedovolily obejít Bedřichovskou přehradu, to tentokrát určitě vyjde!

Přehrada Černá Nisa

Ráno se z Liberce vydávám do obce Bedřichov. Jak nastoupávám výškové metry, teplota klesá. Když parkuji Na Maliníku, ochladí se až k bodu mrazu. Po celou dobu výletu zůstane teplota stejná a bude se pohybovat kolem nuly. Vyrážím do lesa na naučnou stezku Černá Nisa. Ačkoliv je vodní dílo známé jako přehrada Bedřichov, někdy se mu také říká Černá Nisa, protože leží na stejnojmenném potoce.

Hráz přehrady

Nejdříve jdu po vrstevnici, ale po zhruba 2,5 kilometrech se od stezky odpojím na Povalovou cestu, která se zpočátku svažuje dolů a potom stoupá do kopce. Po chvíli navážu na Poutní stezku. Ta mě přes Stammelův kříž dovede až k hrázi přehrady. Vzhledem k probíhající rekonstruci bohužel není možné se po hrázi projit a tak se po krátké pauze vracím a na rozcestníku uhýbám doprava na Elektrárenskou cestu. Jedná se o asfaltku a je vhodná i pro cyklisty. Po pár metrech narazím na rozcestník U Závor, ten následující se pak jmenuje Závory (i když tu ve skutečnosti žádné nejsou). Dávám se opět doprava.

Okolo přehrady vede turistická stezka

Navážu na naučnou stezku Černá Nisa. Naskýtají se mi krásné pohledy na vodní hladinu i okolní stromy pod první vrstvičkou sněhu. Postupně potkávám čím dál víc turistů, což mi napoví, že za chvíli se ocitnu opět u hráze. Ta byla vystavěna na počátku 20. století stejně jako ostatní jizerskohorské přehrady se zděnou obloukovou hrází. Zpátky už jdu většinou po naučné stezce Lesy Jizerských hor. Od ní se ovšem před koncem odpojím, abych nemusela jít zbylý úsek po silnici, ale po souběžně vedoucí lesní cestě. Celý okruh má kolem 11 kilometrů (mapa). Na nějakou dobu je toto poslední článek z našich luhů a hájů. Příště už se podíváme do dlouho očekáváné Ameriky, na jiný kontinet a za zcela jinou kulturou!

Bedřichovská přehrada se svými typickými věžičkami
Jizerské hory

Z Bedřichova na Královku, Novou Louku a Prezidentskou chatu

Před přidáním tohoto článku jsem přemýšlela, o jaké lokalitě vlastně psát. Mnoho míst, o kterých bych ráda vydala články, jsem navštívila již před několika lety. To ovšem neplatí o Bedřichově v Jizerských horách, kam jsem se vrátila letos v září. Jistě většina z vás už pochopila, že Jizerky jsou mou srdeční záležitostí 🙂 Trasa okruhu začínala i končila v Bedřichově. Původní cíl výletu byl ale úplně jiný… Do Bedřichova se vždycky ráda vracím – a to nejenom proto, že je to obec ležící v Jizerských horách, nedaleko Liberce, obklopena nádhernou přírodou. Jedním z důvodů je i to, že jsem pracovala v jednom z místních ubytovacích zařízení. Mé bývalé kolegy mám moc ráda a vždy, když je příležitost, tak je navštívím.

Na začátku září mi kamarádka z Liberce nabídla, abych u ní strávila víkend a já jsem to velmi ráda přijala. Na sobotu jsem si naplánovala tůru okolo Bedřichovské přehrady. Výchozím bodem mělo být parkoviště Na Maliníku, nacházející se hned na začátku Bedřichova. Zde jsem měla v úmyslu nechat auto a vydat se směrem k přehradě, celou přehradu po značených turistických stezkách obejít a lesem se vrátit na parkoviště. Správně jste pochopili, že k tomu nedošlo. Když jsem totiž přijížděla do Bedřichova, kroutila jsem hlavou nad tím, kde se tam vzalo tolik aut. Parkovali v lese u krajnic a bylo jich tam neskutečně moc. To jsem za celou dobu, kdy jsem předtím pracovala v Bedřichově, nezažila. Původní myšlenka, že to budou asi houbaři, se rozplynula při přijezdu k Maliníku, kde byl zákaz parkování – místo toho tam byly stoly s lavičkami. Cedule s nápisem „Bedřichovský bastard“ mi moc nenapověděla – co to je proboha za název?! Zastavila jsem a zmíněný název si vygooglila – zjistila jsem, že se jedná o běžecký závod vedoucí kolem přehrady. Na původní plán jsem mohla zapomenout…

Rozhledna Královka

No ale co teď? Chvíli mi to v hlavě šrotovalo a pak mě napadlo, že bych si konečně mohla vyšlápnout na Královku – královnu rozhleden Jizerských hor. A k tomu jsem postupně přidávala další místa, abych si prošla okruh, který by měl kolem 10 kilometrů… Nakonec z toho byly 3 pěkné zástávky na turisticky vyhledávaných místech v okolí Bedřichova. Na všechny 3 místa se lze dostat i s kočárkem. Prvním bodem byla zmíněná Královka – já absolvovala cestu, která není vhodná pro kočárky – z okraje Bedřichova po červené a potom po modré strmě do kopce lesní stezkou. Pokud chcete k rozhledně s kočárkem, dá se tam dojít od centrálního parkoviště, kolem stadionu směrem k Lesní chatě, kde odbočíte doprava a pokračujete po žluté (což je zároveň Mravenčí naučná stezka) až ke Královce. Druhou variantou je kolem Lesní chaty pokračovat dozadu po asfaltce a po pár metrech se dát doprava. Pro rodiny s dětmi je to bezvadné místo, protože se přímo pod rozhlednou nachází krásné a poměrně velké dětské hřiště.

Pohled z rozhledny na Ještěd

Zaplatila jsem vstupné na rozhlednu, vylezla nahoru a protože bylo krásně jasno, měla jsem možnost kochat se výhledem na Liberec a Ještěd. Po malé pauze jsem se vydala k mému druhému cíli. Jelikož jsem šla lesem po neznačené cestě, nebudu vám jí tady nijak podrobně popisovat, na trasu se můžete podívat v mapě. Došla jsem k Blatnému rybníku, kde jsem odbočila doleva a došla na Novou Louku. Zde se nachází lovecký zámeček Šámalova chata, v současnosti využívaný jako hotel a restaurace. S kočárkem se sem dostanete z Bedřichova opět od centrálního parkoviště.

Nová Louka

Odsud jsem se vrátila k Blatnému rybníku a po pěkné cestě došla až na rozcestí nedaleko od Josefodolské přehrady. Na rozcestí jsem se dala doprava, čekala mě cesta lesem prudce do kopce a také pár překážek – popadané stromy a větve. Vše se dalo v pohodě obejít a tak jsem za chvíli vylezla na zpevněnou cestu, po kterém jsem došla až k poslednímu bodu – Prezidentské chatě. Tato budova dnes slouží jako restaurace a také sem se lze dostat po zpevněné asfaltové cestě – přímo od Královky. Právě touto cestou jsem se vrátila zpět do výchozího bodu výpravy – a pak kolem rozhledny z kopce dolů po modré, která mě sem původně dovedla.

Blatný rybník
Jizerské hory, Přehrady Jizerských hor

Josefodolská přehrada

Vodní nádrž Josefův důl je největší přehradou v Jizerských horách. Zároveň je také nejmladší, protože byla vybudována v letech 1976 – 1980, všechny ostatní přehrady vznikly mnohem dříve – již na začátku 20. století. Vzhledem k poloze bylo nutné vybudování hned dvou zemních těles – boční a hlavní hráze, přičemž obě jsou sypané. Po hrázích vedou asfaltové cesty vhodné na in-line brusle.

Pohled na přehradu z hlavní hráze

Přehrada leží na řece Kamenici a slouží jako zásobárna pitné vody pro Liberecko a Jablonecko. Není ji tedy možné využívat k rekreačním účelům, ale určitě stojí za návštěvu – v okolí je několik turistických i cyklistických tras. Náš výlet začíná na parkovišti v Hraběticích. Odtud se vydáváme po cestě vedoucí za parkovištěm dolů z kopce. Zastavujeme se na hrázi nádrže, abychom si mohli toto vodní dílo prohlédnout. Přejdeme hlavní hráz a cestou po boční hrázi se napojujeme na žlutou turistickou stezku.

Ta nás dovede na rozcestí s informační tabulí (v mapě je to bod 4). Zde odbočujeme vlevo. Pokračujeme po trase lemující břeh přehrady. I když není přes stromy vodní hladina vidět, nám to nevadí, protože nás obklopuje krásný les. Od bodu 6 pokračujeme přes jeden z potůčků a pak lesem prudce do kopce. Během naší návštěvy zde byly popadané stromy, které se ale daly obejít.

Poté, co vylezeme zpět na zpevněnou cestu se dáme doleva a pak z kopce dolů. Z bodu 8 se můžeme vrátit podél přehrady zpět na hráz nebo pokračovat vpravo na cestu, která nás dovede do Hrabětic a zpět na parkoviště. Tato trasa má něco málo přes 10 kilometrů.

Jizerské hory

Přehrady Jizerských hor

Přehrady mě lákaly vždycky – vodní plocha, ve níž se zrcadlí okolní krajina a k tomu ještě hráz, která je pokažde jiná. Pohled z ní je vždy dechberoucí – z jedné strany zmíněná vodní hladina a z druhé strany (většinou) neskutečná hloubka a už jenom odtékající proud řeky, potoka či říčky. Nějakým způsobem mě tato vodní díla fascinovala a fascinují dodnes. Proto je velmi ráda navštěvuji. V Jizerkách je jich hned několik.

Liberecká přehrada

Většina z nich vznikla začátkem 20. století z důvodu častých ničivých povodní v Jizerských horách. Hráze jsou kamenné a autorem byl Otto Intze z Cách, proto se jim říká přehrady intzeho typu. Patří mezi ně přehrady Harcovská (Liberecká), Bedřichovská, Jablonecká a přehrady Fojtka a Mlýnice.

Bedřichovská přehrada
Jablonecká přehrada
Přehrada Fojtka
Přehrada Mlýnice

Dále se v Jizerských horách nachází přehrady se sypanou hrází – Souš a Josefodolská přehrada. Zajímavostí je Protržená přehrada, která byla také přehradou sypanou, ale ještě než byla zcela napuštěna, došlo k protržení hráze. Z výletů za zmíněnými přehradami vzniknou brzy články. 

Josefodolská přehrada
Přehrada Souš
Protržená přehrada

Mapa

Přehrady Jizerských hor