Amerika, Road Trip po jihozápadě USA

Kalifornskými vinicemi a přes Golden Gate do San Francisca

Z Fairfieldu vyrážíme do vyhlášených vinařských oblastí Napa Valley a Sonoma Valley. Po prohlídce města Napa pokračujeme na jih k vinicím Domaine Carneros a Artesa. Zvlněná krajina obsypaná vinnou révou je opravdu krásná a stojí za vidění – pro milovníky vína nezbytná zastávka! Navštívíme také Sonomu, městečko s malebným náměstím a historickou radnicí.

Vinice v údolí Napa
Domaine Carneros
Pohled od zámku Domaine Carneros směrem k vinicím
Radnice v Sonomě

Odsud míříme do San Francisca, kam příjíždíme ze severu po silnici 101. Před vjezdem na most ještě uhneme doprava, abychom si z vyhlídek Golden Gate View Point a Battery Spencer světoznámý symbol San Francisca vyfotili. Pěkný obrázek lze pořídit i z Golden Gate Bridge Vista Point. Pokud se chcete do města dostat ze severu jako my, berte v potaz, že přejezd mostu je zpoplatněn. Úhradu můžete provést na webové stránce goldengate.org. Pohled na stavbu z jihu se nám také moc líbil, nicméně už bylo kolem páte odpoledne a most se halil do pro něj tak typické mlhy. I v mlze má však Golden Gate Bridge své osobité kouzlo.

Golden Gate Bridge

Celý další (již jedenáctý) den trávíme v San Franciscu. Místa jako Lombard street, považovanou za nejklikatější ulici na světě, a Painted Ladies, tedy barevné Viktoriánské domky na Steiner street, nelze vynechat. Vyzkoušet jsme samozřejmě museli i Cable Car. Jedná se o zdejší verzi našich tramvají. Svezení po příkrých kopcích San Francisca je opravdovým zážitkem! Jedna jízda stála 7 dolarů. Nevynechejte ani populární Pier 39 – molo je oblíbené díky desítkám zde žijících lachtanů.

Viktoriánské domky Painted Ladies
Cable car v San Franciscu
Molo 39
Bývalá věznice Alcatraz leží na ostrůvku v zálivu
Most Golden Gate se halí do mlhy

Dvanáctý den opouštíme San Francisco. Cesta do národního parku Yosemite trvá 3,5 hodiny. Celou dobu prší, po příjezdu mrholí, ale potom se opět hodně rozprší. Měníme tedy plán a park si pouze projedeme shuttle busem. Vrátíme se sem jindy, za lepšího počasí. Po návštěvě Yosemitů se přesouváme na zhruba hodinu vzdálené ubytování do městečka Mariposa – k noclehu nám slouží příjemný motýlek Miners Inn. Ještě si v supermarketu koupíme k večeři pečené kuře, salát a dopřejeme si i zákusek 🙂

Vodopád v Yosemitech

Uteklo to jako voda a najednou je tu poslední den naší výpravy. Ráno jedeme z Mariposy asi 3 hodiny do národního parku Sequoia, kde teplota opět klesá k bodu mrazu. Vystoupáme do výšky 6000 stop (cca 1800 metrů) a pohybujeme se mezi mraky. Spatříme mohutnou sekvoji General Sherman a poté se vydáváme na čtyřhodinovou cestu domů.

Opouštíme národní park Sequoia

Pár rad na závěr: Lidé jsou milí a ochotní – pokud budete pořebovat poradit, nebojte si říct. Ve visitor centrech i ubytovacích zařízeních dostanete mapku s popisem a uvidíte, že zdejší obyvatele jejich práce baví. Při plánování – navštívená místa, trasa, ubytování – doporučuji dopoledne strávit chozením po parcích a památkách a odpoledne zamířit na hotel. Cesty mezi jednotlivými lokacemi zaberou několik hodin, na ubytování přijedete večer a druhý den po snídani můžete plni energie vyrazit poznávat další krásné kouty Ameriky. Mezi městečky jsou obrovské vzdálenosti a většinou zde není mnoho možností, kam na nákup nebo kde se najíst. S předstihem si vždy kupte alespoň nějaké trvanlivé potraviny a ty vozte sebou, kdyby vás přepadl hlad. To samé platí pro pohonné hmoty – benzinové pumpy u dálnic nejsou, natankujte raději dopředu. Zjistěte si, kdy (a kde) bude opět možnost dalšího tankování. Pozor si dávejte také na posun času, některé státy leží v jiném časovém pásmu než Kalifornie.

Amerika, Road Trip po jihozápadě USA

Opouštíme Utah, míříme do města hříchu a těšíme se na podhůří Sierra Nevady

Americký stát Utah je na národní parky bohatý. Tím posledním zde navštíveným byl Zion. Od těch předchozích, včetně nedalekého Bryce Canyonu, se ovšem liší – na Zion se totiž nedíváte zvrchu, ale procházíte ho zespodu. Ocitáte se v údolí kaňonu obklopeném skalami a zelení. Místo nelze projet automobilem, můžete však využít služby zdejších shuttle busů. Mapku s vyznačenim výchozích bodů pro jednotlivé výšlapy obdržíte opět při vjezdu do parku.

Údolí parku Zion

Významnou roli má řeka Virgin River protékající údolím celého Zionu. Procházky podél ní nabízí nádherné výhledy do krajiny. Pokud je dobré počasí, projdete se přímo korytem řeky a užijete si zcela výjimečný hike. Pro ty fyzicky zdatnější stojí za námahu vystoupat na vyhlídku Angels Landing. Trasa je poměrně náročná a je třeba se přidržovat řetězů. Zajímavostí národního parku je červená silnice, která je takto zbarvená i v jeho okolí.

A rázem jsme v Nevadě! Las Vegas je velkolepé a marnivé zároveň. Oblast těží z rozmařilosti lidí, kteří sem přijeli utrácet. Hotely, kasína, zábavní show, bary a restaurace, hudba, obrovské světelné poutače a neony jsou všude. Město v poušti spotřebuje denně neuvěřitelné množství energie a vody – tu bere z nedaleké Hooverovy přehrady. Stavba vybudovaná v letech 1931-1936 na řece Colorado má dodnes jednu z největších přehradních hrází na světě.

Známá cedule vítá návštěvníky ve městě hříchu

To nejzajímavější z Vegas se nachází na Stripu, tedy hlavní třídě – můžete plout v gondole po kanálu u napodobeniny italských Benátek, projít se pod Eiffelovkou nebo kolem Sochy Svobody a od hotelu Luxor na vás bude shlížet mohutná Sfinga. Narazíte zde na spoustu spoře oděných žen a v kasínu se ocitnete, ani nebudete vědět jak. Je to přeci jen město hříchu a hazardu. Jižně od Stripu, na Las Vegas Boulevard, stojí nápis Welcome to Fabulous Las Vegas (Vítejte do báječného Las Vegas).

Ve Vegas narazíte na Sochu Svobody…

Výhodou Vegas je pěší dostupnost všech turistických atraktivit a poměrně levné ubytování (pokud nechcete spát v některém z luxusních hotelových komplexů a spokojíte se s obyčejným motelem).

… Eiffelovu věž…
… nebo Benátky

Po noci strávené v Las Vegas míříme na Hooverovu přehradu, v době své výstavby největší na světě. Stále patří k jednomu z nejobdivovanějších monumentů vytvořených člověkem. Projít se můžete po hrázi nebo po mostě Mikea O’Callaghana a Pata Tillmana. Most byl vybudován, aby odvedl dopravu z hráze přehrady.

Hooverova přehrada

Od Hoover Dam se vydáváme na téměř pětihodinovou cestu do městečka Bishop na ubytování, jsme tak zpátky v Kalifornii. Jedná se o kouzelné místo plné malebných krámků v podhůří Sierra Nevady.

Lake Tahoe

Výlet pokračuje! Devátý den, hned po snídani, vyrážíme na sever k Lake Tahoe. Jezero obklopují hory, jejichž vrcholky v době naší návštěvy pokrýval sníh. Městečko South Lake Tahoe nám připomíná český Špindlerův Mlýn či Harrachov, ulice lemují obchůdky se sportovním vybavením a kopce brázdí milovníci zimních sportů. Podíváme se také na pláž u South Lake Tahoe a k Emerald Bay – zálivu s krásným vodopádem. Odtud jedeme přes Sacramento, hlavní město Kalifornie, na ubytování do Fairfieldu. Cesta trvá zhruba tři hodiny.

Emerald Bay

Amerika, Road Trip po jihozápadě USA

Velká jízda pokračuje – Monument Valley, národní parky Arches a Bryce Canyon

Čtvrtý den si užíváme krásy Monument Valley na hranicích Arizony a Utahu. Nejedná se o národní park a místo se nachází na území indiánské rezervace, platíme tedy 20 dolarů vstupné. Celá oblast je součástí Colorádské plošiny (Colorado Plateau). Památku projíždíme automobilem a na trase děláme několik zastávek. Úkazy vytesané vodou a větrem berou dech.

Monument Valley

Přestože občas potkáme kropící vůz, cesta je dost prašná. Krajina s pískovcovími skalními útvary je atraktivní nejenom pro turisty, ale objevila se také v několika amerických filmech či na krabičce jednoho výrobce cigaret. Po prohlídce Monument Valley vyrážíme do městečka Moab v Utahu na ubytování.

Osamělý kopec Merrick Butte
Pohled na Monument Valley ze severu od Route 163

Z Moabu je to jen pár minut jízdy k národnímu parku Arches. Ten je typický svými „oblouky“ a jinými pískovcovými formacemi vytvarovanými přírodními živly. Je možné ho projet automobilem – při vjezdu dostanete mapku, kde jsou vyznačeny zajímavé monumenty, u nichž lze zastavit a prohlédnout si je. K několika z nich se musí dojít pěšky. Nejvýznamnější jsou Balanced Rock a Delicate Arch. Ke druhému jmenovanému vede náročnější trasa a tam i zpátky činí celkem asi 5 km, ale určitě to stojí za to.

Nejznámější úkazy v Arches jsou Delicate Arch…
… Balanced Rock…
… nebo Double Arch

Pro radu se můžete zastavit ve visitor centru. My pomalu opouštíme Arches a přesouváme se do městečka Tropic v Utahu, abychom to měli následující den blíže k dalšímu bodu našeho zájmu, národnímu parku Bryce Canyon.

Během našeho putování se často střídá krajina

Šestý den nás čeká Bryce Canyon. Narodní park má své kouzlo v každém období a my máme to štěstí, že ho zastihneme pod lehkou sněhovou pokrývkou. Lze ho opět projet automobilem, v hlavní sezóně zde jezdí i shuttle busy. K místům, ze kterých jsou nejkrásnější výhledy na kaňon, patří Sunset Point a Sunrise Point. Můžete podniknout malý hike do údolí kaňonu nebo se procházet po okraji a užívat si pohledy na nádherné scenérie pod sebou.

Bryce Canyon…
… nabízí úchvatná panoramata

Amerika, Road Trip po jihozápadě USA

Plánování, příprava a první dny na cestě – národní parky Joshua Tree a Grand Canyon, Horseshoe Bend a Antelope Canyon

Plánování – harmonogram cesty

Pro poznání jihozápadní části Spojených států amerických jsme zvolili okruh po národních parcích a dalších zajímavých místech včetně Las Vegas a San Francisca. Trasa vede územím 4 států – Kalifornie, Arizony, Utahu a Nevady. Plán vypadá následovně – v rozmezí dvou až tří týdnů během měsíce dubna (tedy v období, kdy ještě na výše položených úsecích leží sníh) tyto státy projet a vidět toho co nejvíc (nakonec to byly 2 týdny a my ujeli více než 3 000 mil, což je přes 5 000 kilometrů)! 🙂 Počátečním bodem je LA, následuje národní park Joshua Tree, majestátní Grand Canyon, Horshoe Bend – kouzelná zákruta na řece Colorado, dechberoucí Monumet Valley, Antelope Canyon, národní parky Arches, Bryce Canyon a Zion, kde se chceme projít korytem řeky Virgin (což se vzhledem ke zvýšenému průtoku z tajícího sněhu nepovedlo), dále Las Vegas (město hazardu a hříchu) a Hoover Dam (Hooverova přehrada) na řece Colorado. V závislosti na počasí bychom dále chtěli navštívit Lake Tahoe, Yosemite NP, Mono Lake, oblast vinic Sonoma Valley, minimálně na dva dny San Francisco a na trase zpět do LA pak ještě národní parky Kings Canyon, Sequoia a Death Valley… Ačkoliv jsme vše nestihli, nasbírali jsme spoustu zážitků, o kterých se dočtete na následujících řádcích.

Příprava před cestou

Půjčení auta pro nás byl trochu oříšek. Vozidlo jsme si zamluvili několik týdnů dopředu v jedné z největších sítí autopůjčoven na západním pobřeží. Jakožto cizinci jsme však měli problém s platbou – v autopůjčovnách preferují kreditní karty. My jsme měli pouze debetní kartu a hotovost bohužel neberou. Kreditní karta je pro autopůjčovnu zárukou, že peníze dostanou, v případě debetní karty není jistota, že máte na účtu dostatek financí. Pokud prokážete místo pobytu v USA, neměl by být problém, ale je možné, že každá autopůjčovna postupuje v takové situaci jinak – přeci jenom je ve Spojených státech velké množství návštěvníků. Dalším překvapením pro nás byla výše pojištění automobilu, která při objednávání nebyla v ceně zahrnuta. Výsledná částka se pak vyšplhala na téměř dvojnásobnou hodnotu, než byla původní cena. Auto ale celou dobu našeho výletu šlapalo jak hodinky a nenastal jediný problém.

Joshua Tree National Park
Silnici lemují desítky stromů juka

Vyrážíme! Před cestou je důležité společné foto, sebou řízečky s chlebem a hlavně hodně vody. V osm hodin ráno opouštíme Orange County. K našemu prvnímu cíli, národnímu parku Joshua Tree, jedeme zhruba dvě hodiny. Americké národní parky jsou dost rozlehlé a většinu z nich je možné projet automobilem. To samé platí i pro NP Joshua Tree, do něhož lze přijet z různých stran. Volíme West Entrance Station. Při vstupu se hradí poplatek za vjezd vozidla, my si ovšem za 80 dolarů kupujeme annual pass – plastovou kartičku zajišťující vstup do všech národních parků USA.

Za velkou výhodu parků považuji přítomnost visitor center ve většině z nich. Jedná se o středisko podávající informace o parku – poskytuje brožury a letáky a součástí bývají gift shopy s širokou nabídkou suvenýrů, pohledů a dárkových předmětů. Tuto možnost nabízí také NP Joshua Tree. Pro oblast je typický strom juka a ten zde roste ve velkém množství. Joshua Tree, tedy Joshuův strom, dostal své jméno po proroku Joshuovi, jenž se modlil se vztaženýma rukama k nebesům. My projíždíme pouze část chráněného území a následně se vydáváme směr Grand Canyon, překračujeme hranici mezi Kalifornii a Arizonou a večer nalézáme ubytování v Grand Canyon Village.

V parku narazíte i na malou přehradu zvanou Barker Dam

Celý druhý den trávíme v jednom z nejkrásnějších a nejvelkolepějších národních parků světa – v Grand Canyonu. Existují sem dva přístupy – South Rim, k němuž se dostanete z jihu, či North Rim, tedy severní okraj. Pro nás přichází v úvahu pouze South Rim, protože North Rim je přes zimu (v době našeho výletu) ještě zavřený. Navíc mnoho návštěvníků doporučuje přijet ke Grand Canyonu právě z jižní strany a výšlapy a poznávání krás tohoto místa provádět odsud. Procházet se můžete po okraji a na kaňon shlížet zvrchu nebo lze sejít dolů a podniknout hike po údolí.

Grand Canyon vám vezme dech…

Automobilem se po „rimu“ projíždět nesmí, ale můžete využít zdejší shuttle busy. Jedná se o autobusy, které zdarma jezdí na třech linkách po parku a mají zastávky na místech, odkud jsou nejhezčí výhledy na kaňon. Velmi příjemné ubytování v několika variantách poskytuje Grand Canyon Village. Z vesničky to trvá jenom pár minut chůze na okraj kaňonu. My jsme tu strávili předchozí noc a po dni v Grand Canyonu nás čeká cesta do motelu ve městečku Cameron, jenž leží blíže k našemu dalšímu cíli.

Do Grand Canyon Village vede železniční trať

Třetí den se probouzíme v Cameronu, odkud míříme na sever. Před městem Page sjíždíme ze silnice, abychom si prohlédli zákrutu ve tvaru koňské podkovy na řece Colorado, Horseshoe Bend. Úkaz je to vskutku úžasný. Odsud už to je kousek k „antilopímu“ kaňonu. Kaňony jsou zde vlastně dva – Upper Antelope Canyon a Lower Antelope Canyon. Každý z nich má jistě něco do sebe, my však volíme Lower Antelope Canyon a na prohlídku se vydáváme pěšky s průvodcem (k druhému kaňonu se dostanete pomocí terénních automobilů, počítejte ale s vyšší cenou).

Horseshoe Bend

Teplota dosahuje téměř třiceti stupňů, ovšem v kaňonu, který se nachází pod povrchem země, je příjemný chládek a také přijatelnější teplota. Průvodce nám vysvětluje, jak kaňon vznikl a vyprávění obohacuje o vlastní zážitky z tohoto místa. Světlo pronikající do kaňonu skrz mezery mezi skalními útvary nad našimi hlavami dotváří atmosféru. Pokud víte, jak zachytit kombinaci těchto přírodních úkazů na fotografii, budete mít nádhernou vzpomínku. Pokud nevíte, průvodce vám takovou fotku udělá a dokonce si poradí i s fotoaparátem, jenž má nastavení v češtině. Odsud vyrážíme na přehradu Glen Canyon Dam a také se chceme projít po břehu jezera Lake Powell. Následně se ubytujeme ve městě Page.

Lower Antelope Canyon
Skrz štěrbiny se dostává sluneční světlo…
… a to vytvráží na stěnách kaňonu zajímavé efekty
Glen Canyon Dam Bridge
Lake Powell

Anglie, Život po Americe

Objevování země, kde se jezdí vlevo

Jó, Anglie, to bylo dobrodružství! Z Čech jsme se přes Německo, Holandsko a Belgií přesunuli do francouzského přístavního města Dunkerque, nalodili se na trajekt a přes Lamanšský průliv doputovali až do anglického Doveru – tady započala naše cesta po jihozápadní Anglii.

A jak to vlastně vzniklo? Myšlenka vyrazit do Velké Británie v nás hlodala už déle. Kromě jihozápadní části s hrabstvími Dorset, Devon a Cornwall, nás lákala také mnohem vzdálenější, severní část – Skotsko. Rozhodování nebylo jednoduché, ale proti Skotsku hrál fakt, že bychom museli využít leteckou dopravu a auto si půjčit na místě. Jih byl přeci jenom dosažitelnější a možnost vyrazit vlastním povozem se zdála v danou chvíli přijatelnější. Přeci jenom jsem byla v „jiném stavu“ a miminku v břiše se tedy přizpůsobovala i cesta 🙂

Křídové útesy Doveru

Vyrážíme 9. června 2018. Vstáváme brzy, abychom do večera dorazili do belgických Antverp, kde máme nocleh. Ubytování si hledáme přes aplikaci Airbnb – první zkušenost máme právě v Antverpách a tak teprve přicházíme na to, jak to vlastně chodí. Jelikož se jedná o ubytování v soukromí, jde většinou o samostatný pokoj, ke kterému máte buď sdílenou nebo samostatnou koupelnu. Většinou mužete využívat i kuchyň. Po příjezdu k domu, ve kterém máme zarezervovaný pokojík, jsme trochu zmatení. Zvoníme, ale nikdo neotevírá. Od majitele dostáváme zprávu, kde najdeme klíč a další instrukce. Připadáme si trochu zvláštně, když vcházíme do cizího domu a nikdo tam není. Do druhého dne nikoho nepotkáme a ráno (10.6.2018) vyrážíme do francouzského přístavu Dunkerque.

Trajekt

Pokud takto cestujete autem, je potřeba si na lodi zarezervovat místo dopředu. Obdržíte speciální kartičku, kterou pak umístíte na zrcátko za přední okno, aby byla zvenku vidět. Nalodění proběhlo v pořádku a po zhruba dvou hodinách už se ocitáme na pobřeží Velké Británie. Vyjíždíme z lodi za ostatními vozidly a zařazujeme se do provozu. Řízení vlevo nám dělá zpočátku problémy. Ještě bude chvíli trvat než si zvykneme…

Přístav v Doveru

Z města se dostáváme na kopec nad ním, abychom si našli místo na parkovišti Dover Car Park. Vydáváme se na procházku nad útesy a kocháme se pohledem na moře. Je odsud vidět přístav i známé Bílé útesy Doveru. Ty jsou zhruba 110 metrů vysoké. Jejich barva je dána čistou křídou a ačkoliv se podobné útesy nacházejí i na jiných místech Anglie, ty u Doveru jsou asi nejznámější.

Park nad Doverem

Po čase stráveném nad městem, kterému se také říká brána do Anglie, nasedáme do auta a vracíme se zpět do provozu. Jízda vlevo je pro nás stále něco nového a pořád si musíme opakovat: „vlevo, vlevo, vlevo“. Koho by napadlo, že si za pár dní opravdu zvykneme a po návratu zpět do Francie to bude: „vpravo! vpravo! vpravo!“. Dalším bodem programu je Canterbury, zhruba 30 minut jízdy od Doveru.

Canterbury

Canterbury můžete znát hlavně ze známých Canterburských povídek od spisovatele Geoffreyho Chaucera. Díky několika stavbám je zapsané na seznamu UNESCO a není čemu se divit – krása střídá nádheru – najdete zde kostely i chrámy, středověké uličky a také opatství St. Augustine´s Abbey, které je spíše zříceninou, ale fascinující. Co určitě při návštěvě tohoto města nesmíte vynechat, je Canterburská katedrála – jedna z nestarších křesťanských staveb v Anglii.

Chodba katedrály v Canterbury

Ubytování nacházíme u dvou milých dam v městečku Chartham poblíž Canterbury. Další den (11.6.2018) míříme dále na západ a po necelých dvou hodinách parkujeme u hradu Herstmouceux. Prohlížíme si zděnou budovu obehnanou vodním příkopem a pokračujeme do rozsáhlých zahrad, kde můžete strávit hodiny chozením a kocháním se.

Hrad Herstmonceux

Od hradu to trvá půl hodinky autem k útesům Seven Sisters. Procházet se můžete jak nahoře nad útesy, tak se dá sejít i dolů a prohlédnout si tento přírodní útvar zase z jiného úhlu. Skupina křídových útesů je součástí stejnojmenného parku a nedaleko se nachází i maják.

Křídové útesy Seven sisters

Pro tento den už před sebou máme jen jednu zastávku – město Brighton. O něm, a taky o dalších (tentokrát hlavně přírodních) památkách, se dočtete v dalším článku.