Anglie, Život po Americe

Za tajemnými místy, ztracenými zahradami a králem Artušem

Někde jsem tohle místo viděla, ale vůbec jsem nevěděla, jak se jmenuje, ani kde se nachází. Jenom si pamatuju, že to bylo v Cornwallu. A my jsme v Cornwallu! Takže ho za každou cenu musíme najít! Po prohledávání internetu se nám podařilo zjistit, že neleží daleko. Podle toho jsme plánovali i program na tento den (16.6.2018).

Wheal Coates

Ráno se zdálo poněkud upršené. Wheal Coates je soubor několika staveb situovaných u pobřeží. V dnešní době se jedná spíše o ruiny, ale v minulosti zde byl cínový důl. Stavby jsou zapsané na seznamu UNESCO.

Socha Mud Maid v zahradách Lost Gardens of Heligan

Další zastávka, vzdálená zhruba 40 kilometrů od té předchozí, nás zavedla do areálu zvaného Lost Gardens of Heligan, v překladu Ztracené zahrady Heliganu. No nezní to tajemně? O tomto místě jsme nevěděli a původně ani nebylo v našem harmonogramu. Pověděla nám o něm jedna milá paní, u které jsme byli ubytovaní pár dní nazpátek. Původ zahrad sahá až do 18. století, ale během první světové války padly v zapomnění. Bývalou slávu jim vrátila až jejich obnova v roce 1990. Kromě jezírek, upravených květinových zahrad a zajímavých soch zakomponovaných do krajiny, zde najdete i prales, několik skleníků a odehrávají se tu i různé akce. Třeba v době naší návštěvy tu probíhala soutěž psích dovedností.

Historický traktor v prostorách zahrad

Po příjemně stráveném čase v zahradách se přesouváme na rozsáhlé sídlo Lanhydrock. Abychom se k budovám mohli jenom přiblížit, musíme zaplatit docela mastný vstupný. To sice zahrnuje i vstup do interiéru, ale obešli bychom se bez něj. Nakonec jsme si tedy prošli nejenom přilehlý park, ale podívali jsme se i dovnitř a dozvěděli se něco málo z historie. Lanhydrock vznikl již v 17. století, ovšem většina z budov byla o 2 století později přestavěna. Nedávno tedy oslavil 400 let své existence.

St Hydroc´s Curch v Lanhydrocku

Ještě tentýž den zvládneme zajet k ruinám hradu Tintagel. Tato lokalita je spojená s legendami o králi Artušovi a leží na strmých útesech nad mořem. Jednou ze zajímavostí je i Merlinova jeskyně pod hradem. Příliš se zde nezdržíme, protože jsme po nabitém programu docela unavení a tak se těšíme, až zaplujeme do postele u našeho dalšího hostitele ve městě Launceston.

Divoké vlny u hradu Tintagel
Jednotlivé části hradu spojují schodiště a lávky

Ráno (17.6.2018) nám trvá přesun na východ, do města Glastonbury, zhruba 2 hodiny. Rázem jsme tak v jiné části země, konkrétně v hrabství Somerset. Dominantou celého zdejšího okolí je Glastonbury Tor. Jedná se o kopec, na jehož vrcholu stojí osamělá věž. Kopec je oplýván mystickými pověstmi – kromě krále Artuše sem údajně zavítal i Ježíš jako chlapec. Přímo v Glastonbury se nachází slavné Glastonburské opatství, jedno z nejvýznamnějších poutních míst Anglie.

Glastonbury Tor

Z Glastonbury ujedeme pár kilometrů do města Wells, abychom navštívili proslulou Wellskou katedrálu. Jde o impozantní gotickou stavbu v centru města. Od parkoviště nás k ní vedou malebné uličky a projdeme se také kolem další nádherné stavby ve stylu gotiky – biskupského paláce Bishop´s Palace. Areál je obehnán vodním příkopem.

Katedrála ve Wellsu z 12. století

Nedaleko od Wellsu leží lázeňské město Bath. Svůj význam získalo díky horkým pramenům, které jsou nejteplejší ve Velké Británii. I když to tu má co nabídnout, strávili jsme zde jen chvíli, protože už jsme byli unavení a trochu nás odradilo i velké množství turistů. Přesun na ubytování trvá přes hodinu.

Bath

Anglie se s námi loučí ve velkém stylu a to jednou ze svých nejznámnějších památek, Stonehenge. Zajet se podívat právě sem, jsme se rozhodli až ke konci naší cesty po Británii. I když je cena za vstupné hodně vysoká, stálo to za to. Komplex menhirů vznikl již kolem roku 3 100 před našim letopočtem. Až k nim se přiblížit nelze, ale podél vede chodníček a kameny si tak můžete prohlednout kolem dokola. Význam a původ Stonehenge i způsob, jakým byly kameny vztyčeny, zůstávají záhadou. Taky proto to tu působí velmi magicky a tajemně.

Stonehenge

Před sebou máme už jenom cestu do Charthamu, kde jsme byli ubytovaní i první den. Následující den (19.6.2018) se nalodíme na trajekt a vrácíme z královského ostrovního státu zpět na pevninu. Pokud byste se do tohoto krásného, tajemného a na přírodní úkazy bohatého kouta světa chtěli vypravit, doporučuji mrknout i na webovky National Trust, což je největší evropská instituce zabývající se ochranou památek a přírody – udržují lesy, pobřeží i budovy. Celá cesta byla plánována průběžně. I když jsme měli dopředu vytipováno několik míst, která jsme chtěli vidět, další se postupně přídávala a podle toho jsme si rezervovali i ubytování – vždy pouhý den dopředu. Pokud jsme tedy dorazili na pokoj, tam jsme si řekli, co bude na programu další den a podle toho vybrali, kde budeme spát zítra. Anglie nás okouzila! A i když jsme toho stihli poměrně hodně, určitě je toho ještě spoustu, co bychom rádi viděli!

Anglie, Život po Americe

Přes mizející chodník až na konec země

Píše se 14.6.2018 a my se probouzíme u města Totnes v jihozápadní Anglii. Dnešní den začínáme na výběžku Berry Head, který je ze tří stran omýván mořem. Místo je známé jako přírodní rezervace s nádhernými výhledy a možností procházek. Kromě toho se zde nachází i více než 100 let starý maják.

Výhled na moře od Berry Head

Cestování v Anglii sebou nese jistou dávku adrenalinu – mimo jízdu vlevo byly dobrodružstvím i cesty po venkově. Velmi často jsou tamní silnice totiž hodně úzké a obklopené vysokými keři, a tak není vidět prakticky nic. Pokud se před vámi objeví další auto, je to vždycky menší šok. Silnice jsou natolik úzké, že musí jedno z aut couvat do té doby, než se najde místo dost široké, aby se tam vešla obě auta a tudíž se vzájemně vyhnula.

Od rezervace Berry Head pokračujeme k hradu Dartmouth Castle. Jelikož hrad leží na druhé straně zátoky a ta se nám objíždět nechce, rozhodujeme se pro přívoz (ferry) mezi obcemi Kingswear a Dartmouth. Máme tak další zajímavý zážitek a po vylodění na druhém břehu se nám na obec Kingswear naskytne krásný pohled.

Mezi obcí Kingswear a Dartmouth jezdí přívoz

Hrad Dartmouth Castle nás příliš nenadchl, přístupný takřka nebyl a moc jsme toho tedy neviděli. O to víc se těšíme na další bod dne – vesnici Polperro. Po téměř dvou hodinách cesty se ocitáme na kraji této malebné rybářské vesničky. Procházku si opravdu vychutnáváme, nikam nespěcháme a chvíli se zdržíme i u přístavu Polperro Harbour. Pro tento den nás už nic dalšího nečeká, jenom přejezd do Stithians, kde máme zarezervovaný pokojíček.

Polperro

15.6.2018 toho máme v plánu o poznání víc. Výlet začíná u skalnatých útesů Lizard Point. Tento výběžek je nejjižnějším bodem Velké Británie a otevřou se vám zde úžasné pohledy na moře. A k tomu se zde nachází i (jak jinak) maják.

Lizard Point

Na to, co nás čeká potom, se moc těšíme. Je to totiž hrad ležící v moři! No vlastně je na malém ostrůvku, ale i tak je to super! Jmenuje se Saint Michael´s Mount a od pevniny ho dělí jenom žulový chodníček, který je schůdný pouze při odlivu. Pokud je příliv, chodník zmizí pod vodou a vy se tak k hradu (nebo z opačného směru) můžete dostat jenom na lodičce. Je tedy potřeba si pohlídat, kdy nastává příliv. My hrad navštívili dopoledne a zpátky na pevninu se vrátili suchou nohou. Odsud jsme si to zamířili zase na jiné památky, ale když jsme pak odpoledne okolo projížděli, chodník už byl úplně pod vodou (fotku najdete níže).

Saint Michael´s Mount
Vesnice Marazion viditelná z hradu Saint Michael´s Mount
Hrad Saint Michael´s Mount

Protože nám pro daný den nestačil nejjižnější bod Anglie, tak míříme za dalším nej – tentokrát dosáhneme nejzápadnějšího místa Anglie. V tomto případě se ale nedá mluvit o nejzápadnějším bodu celé Velké Británie – ten je totiž ve Skotsku. Připadá nám to tu ale hodně turistické a obchůdky se suvenýry bohužel hrají prim.

Land´s End – nejzápadnější místo Anglie

Opravdu jedinečnou stavbou je ovšem The Minack Theatre – divadlo pod širým nebem ležící na skále nad mořem. Voda je zde krásně azurová a tak odpočíváme a užíváme si úžasnou energii, kterou tohle místo rozhodně má.

Minack Theatre
Porthcurno Beach

Cestou zpátky míjíme Saint Michael´s Mount a při pohledu na něj musíme zastavit. Ještě před několika hodinami jsme k němu kráčeli po chodníku. Ten už dočista zmizel pod hladinou.

Saint Michael´s Mount při přílivu

Anglie, Život po Americe

Jak jsme projeli 5 hrabství

V Anglii trávíme druhý den (třetí den na cestě), a po návštěvě hradu Herstmouceux a útesů Seven Sisters v hrabství East Sussex, se ještě stihneme zastavit ve městě Brighton, respektive souměstí Brighton and Hove. Jedná se o jedno z nejznámějších letovisek v Anglii. Auto necháváme při ulici Marine Parade a po pláži pokračujeme směrem k molu Brighton Palace Pier. Procházka po molu, které je obsypané restauracemi, bary a zábavními podniky, nám připomíná doby, kdy jsme žili v USA. Tam jsme podobná mola navštívili hned několikrát. Naskýtá se nám krásný pohled na moře i na město.

Brighton and Hove

Od mola míříme do města, kolem parků Old Steine Gardens, Victoria Gardens až k Valley Gardens. Zastavujeme se u budovy Royal Pavilion, bývalé královské rezidence. Trochu nás architektonický styl paláce překvapí, tady bychom ho nečekali – je totiž postaven v asijském, konkrétně indo-saracénském stylu. I přesto sem, obklopen zelení, tak nějak patří. Přeci jenom jeho stavba započala už na konci 18. století. Naší prohlídku Brightonu zakončujeme právě tady. Cesta na ubytování, které leží v hrabství West Sussex, nám trvá zhruba hodinu.

Royal Pavilion

Následující den (12.6.2018) máme jasný cíl – přírodní úkaz Durdle Door. Z místa ubytování se vydáváme podél pobřeží dále na západ a míjíme města jako Portsmouth či Southampton. Hrabstvím Hampshire tedy jenom projíždíme a pokračujeme do Dorsetu. Po dvou hodinách parkujeme a pěšky se dáme po stezce vedoucí prudce dolů. Zanedlouho se před námi otevře pohled na vápencovou bránu zvanou Durdle Door. Toto místo považuji za jedno z nejkrásnějších, které jsme měli možnost na naší cestě po Anglii vidět (však je taky zapsané jako přírodní památka na seznamu UNESCO). Předčil ho snad jenom Národní park Dartmoor, jehož obrázky najdete o něco níž.

Durdle Door

Nedaleko oblouku leží ještě jedna přírodní zajímavost – Lulworth Cove. Od oblouku Durdle Door můžete vyrazit po vlastních podél pobřeží po stezce SW Coast Path, další možností je přejet autem. Lulworth Cove je malebná zátoka ve tvaru podkovy. Celé pobřeží v tomto místě omývá nádherně modrá voda.

Lulworth Cove

Opouštíme hrabství Dorset a ocitáme se v Devonu. Z přírody jsme se přesunuli zase do ruchu velkoměsta, do Exeteru. Projdeme si historické centrum, kolem hradu Exeter Castle a krátce se zdržíme u gotické katedrály. Potom už frčíme na ubytování do obce Bishopsteignton.

Exeterská katedrála

Ráno (13.6.2018) vyrážíme směr Národní park Dartmoor. Popravdě jsem nevěděla, co nás tam přesně čeká, ale vyrazilo mi to dech – divocí koně, volně pasoucí se krávy, ovce. Byla to nádhera.

Součástí národního parku je i známý most Postbridge. Jedinečný je svým stářím – první písemná zmínka pochází ze 14. století, ale má se za to, že most je o století starší. Nedaleko od něj se nachází navštěvní centrum National Park Visitor Centre, kde si můžete zakoupit i nějaký ten suvenýr.

Postbridge

V městečku Torquay zakončujeme náš 4. den v Anglii, 5. den na cestě. Torquay je přímořské město, součást územního celku Torbay a Anglické riviéry. Známé je i jako rodiště spisovatelky Agathy Christie. Hlavní ulice Union Street nás provede centrem lemovaným obchůdky a kavárnami. Následuje Fleet Street a na jejím konci se ocitáme přímo u přístavu. Když ho obcházíme, objeví se před námi velké ruské kolo The Big Wheel, umístěné při parku Princess Gardens. Ve městě strávíme ještě nějakou chvíli, a pak už se vracíme k autu a vyrážíme k městu Totnes, kde je pro nás připravený nocleh.

Torquay

Anglie, Život po Americe

Objevování země, kde se jezdí vlevo

Jó, Anglie, to bylo dobrodružství! Z Čech jsme se přes Německo, Holandsko a Belgií přesunuli do francouzského přístavního města Dunkerque, nalodili se na trajekt a přes Lamanšský průliv doputovali až do anglického Doveru – tady započala naše cesta po jihozápadní Anglii.

A jak to vlastně vzniklo? Myšlenka vyrazit do Velké Británie v nás hlodala už déle. Kromě jihozápadní části s hrabstvími Dorset, Devon a Cornwall, nás lákala také mnohem vzdálenější, severní část – Skotsko. Rozhodování nebylo jednoduché, ale proti Skotsku hrál fakt, že bychom museli využít leteckou dopravu a auto si půjčit na místě. Jih byl přeci jenom dosažitelnější a možnost vyrazit vlastním povozem se zdála v danou chvíli přijatelnější. Přeci jenom jsem byla v „jiném stavu“ a miminku v břiše se tedy přizpůsobovala i cesta 🙂

Křídové útesy Doveru

Vyrážíme 9. června 2018. Vstáváme brzy, abychom do večera dorazili do belgických Antverp, kde máme nocleh. Ubytování si hledáme přes aplikaci Airbnb – první zkušenost máme právě v Antverpách a tak teprve přicházíme na to, jak to vlastně chodí. Jelikož se jedná o ubytování v soukromí, jde většinou o samostatný pokoj, ke kterému máte buď sdílenou nebo samostatnou koupelnu. Většinou mužete využívat i kuchyň. Po příjezdu k domu, ve kterém máme zarezervovaný pokojík, jsme trochu zmatení. Zvoníme, ale nikdo neotevírá. Od majitele dostáváme zprávu, kde najdeme klíč a další instrukce. Připadáme si trochu zvláštně, když vcházíme do cizího domu a nikdo tam není. Do druhého dne nikoho nepotkáme a ráno (10.6.2018) vyrážíme do francouzského přístavu Dunkerque.

Trajekt

Pokud takto cestujete autem, je potřeba si na lodi zarezervovat místo dopředu. Obdržíte speciální kartičku, kterou pak umístíte na zrcátko za přední okno, aby byla zvenku vidět. Nalodění proběhlo v pořádku a po zhruba dvou hodinách už se ocitáme na pobřeží Velké Británie. Vyjíždíme z lodi za ostatními vozidly a zařazujeme se do provozu. Řízení vlevo nám dělá zpočátku problémy. Ještě bude chvíli trvat než si zvykneme…

Přístav v Doveru

Z města se dostáváme na kopec nad ním, abychom si našli místo na parkovišti Dover Car Park. Vydáváme se na procházku nad útesy a kocháme se pohledem na moře. Je odsud vidět přístav i známé Bílé útesy Doveru. Ty jsou zhruba 110 metrů vysoké. Jejich barva je dána čistou křídou a ačkoliv se podobné útesy nacházejí i na jiných místech Anglie, ty u Doveru jsou asi nejznámější.

Park nad Doverem

Po čase stráveném nad městem, kterému se také říká brána do Anglie, nasedáme do auta a vracíme se zpět do provozu. Jízda vlevo je pro nás stále něco nového a pořád si musíme opakovat: „vlevo, vlevo, vlevo“. Koho by napadlo, že si za pár dní opravdu zvykneme a po návratu zpět do Francie to bude: „vpravo! vpravo! vpravo!“. Dalším bodem programu je Canterbury, zhruba 30 minut jízdy od Doveru.

Canterbury

Canterbury můžete znát hlavně ze známých Canterburských povídek od spisovatele Geoffreyho Chaucera. Díky několika stavbám je zapsané na seznamu UNESCO a není čemu se divit – krása střídá nádheru – najdete zde kostely i chrámy, středověké uličky a také opatství St. Augustine´s Abbey, které je spíše zříceninou, ale fascinující. Co určitě při návštěvě tohoto města nesmíte vynechat, je Canterburská katedrála – jedna z nestarších křesťanských staveb v Anglii.

Chodba katedrály v Canterbury

Ubytování nacházíme u dvou milých dam v městečku Chartham poblíž Canterbury. Další den (11.6.2018) míříme dále na západ a po necelých dvou hodinách parkujeme u hradu Herstmouceux. Prohlížíme si zděnou budovu obehnanou vodním příkopem a pokračujeme do rozsáhlých zahrad, kde můžete strávit hodiny chozením a kocháním se.

Hrad Herstmonceux

Od hradu to trvá půl hodinky autem k útesům Seven Sisters. Procházet se můžete jak nahoře nad útesy, tak se dá sejít i dolů a prohlédnout si tento přírodní útvar zase z jiného úhlu. Skupina křídových útesů je součástí stejnojmenného parku a nedaleko se nachází i maják.

Křídové útesy Seven sisters

Pro tento den už před sebou máme jen jednu zastávku – město Brighton. O něm, a taky o dalších (tentokrát hlavně přírodních) památkách, se dočtete v dalším článku.