Cesta je cíl

Před přidáním tohoto článku jsem přemýšlela, o jaké lokalitě vlastně psát. Mnoho míst, o kterých bych ráda vydala články, jsem navštívila již před několika lety. To ovšem neplatí o Bedřichově v Jizerských horách, kam jsem se vrátila letos v září. Jistě většina z vás už pochopila, že Jizerky jsou mou srdeční záležitostí 🙂 Trasa okruhu začínala i končila v Bedřichově. Původní cíl výletu byl ale úplně jiný… Do Bedřichova se vždycky ráda vracím – a to nejenom proto, že je to obec ležící v Jizerských horách, nedaleko Liberce, obklopena nádhernou přírodou. Jedním z důvodů je i to, že jsem pracovala v jednom z místních ubytovacích zařízení. Mé bývalé kolegy mám moc ráda a vždy, když je příležitost, tak je navštívím.

Na začátku září mi kamarádka z Liberce nabídla, abych u ní strávila víkend a já jsem to velmi ráda přijala. Na sobotu jsem si naplánovala tůru okolo Bedřichovské přehrady. Výchozím bodem mělo být parkoviště Na Maliníku, nacházející se hned na začátku Bedřichova. Zde jsem měla v úmyslu nechat auto a vydat se směrem k přehradě, celou přehradu po značených turistických stezkách obejít a lesem se vrátit na parkoviště. Správně jste pochopili, že k tomu nedošlo…

Když jsem přijížděla do Bedřichova, kroutila jsem hlavou nad tím, kde se tam vzalo tolik aut. Parkovali v lese u krajnic a bylo jich tam neskutečně moc. To jsem za celou dobu, kdy jsem předtím pracovala v Bedřichově, nezažila. Původní myšlenka, že to budou asi houbaři, se rozplynula při přijezdu k Maliníku, kde byl zákaz parkování – místo toho tam byly stoly s lavičkami. Cedule s nápisem „Bedřichovský bastard“ mi moc nenapověděla – co to je proboha za název?! Zastavila jsem a zmíněný název si vygooglila – zjistila jsem, že se jedná o běžecký závod vedoucí kolem přehrady. Na původní plán jsem mohla zapomenout…

No ale co teď? Chvíli mi to v hlavě šrotovalo a pak mě napadlo, že bych si konečně mohla vyšlápnout na Královku – královnu rozhleden Jizerských hor. A k tomu jsem postupně přidávala další místa, abych si prošla okruh, který by měl kolem 10 kilometrů… Nakonec z toho byly tři pěkné zástávky na turisticky vyhledávaných místech v okolí Bedřichova. Na všechna tři místa se lze dostat i s kočárkem.

Prvním bodem byla zmíněná Královka – já absolvovala cestu, která není vhodná pro kočárky – z okraje Bedřichova po červené a potom po modré strmě do kopce lesní stezkou. Pokud chcete k rozhledně s kočárkem, dá se tam dojít od centrálního parkoviště, kolem stadionu směrem k Lesní chatě, kde odbočíte doprava a pokračujete po žluté (což je zároveň Mravenčí naučná stezka) až ke Královce. Druhou variantou je kolem Lesní chaty pokračovat dozadu po asfaltce a po pár metrech se dát doprava. Pro rodiny s dětmi je to bezvadné místo, protože se přímo pod rozhlednou nachází krásné a poměrně velké dětské hřiště.

Zaplatila jsem vstupné na rozhlednu, vylezla nahoru a protože bylo krásně jasno, měla jsem možnost kochat se výhledem na Liberec a Ještěd. Po malé pauze jsem se vydala k mému druhému cíli. Jelikož jsem šla lesem po neznačené cestě, nebudu vám jí tady nijak podrobně popisovat, na trasu se můžete podívat v mapě. Došla jsem k Blatnému rybníku, kde jsem odbočila doleva a došla na Novou Louku. Zde se nachází lovecký zámeček Šámalova chata, v současnosti využívaný jako hotel a restaurace. S kočárkem se sem dostanete z Bedřichova opět od centrálního parkoviště.

Odsud jsem se vrátila k Blatnému rybníku a po pěkné cestě došla až na rozcestí nedaleko od Josefodolské přehrady. Na rozcestí jsem se dala doprava, čekala mě cesta lesem prudce do kopce a také pár překážek – popadané stromy a větve. Vše se dalo v pohodě obejít a tak jsem za chvíli vylezla na zpevněnou cestu, po kterém jsem došla až k poslednímu bodu – Prezidentské chatě. Tato budova dnes slouží jako restaurace a také sem se lze dostat po zpevněné asfaltové cestě – přímo od Královky. Právě touto cestou jsem se vrátila zpět do výchozího bodu výpravy – a pak kolem rozhledny z kopce dolů po modré, která mě sem původně dovedla.