Cesta je cíl

Během posledních dvou let se nám kromě běžných výletů podařilo podniknout také pár výletů do hor. Rozhodně tedy neplatí, že není možné s malými dětmi vyrazit do našich krásných českých kopců. Pro túry jsme vybírali místa, kam je možné se dostat s kočárkem. V tomto článku přináším tipy na výšlapy na Šumavě a v Beskydech, v dalších se pak můžete těšit třeba na Jizerky nebo Jeseníky.

Šumava – jezero Laka

V červnu 2022 trávíme několik dní v městečku Sušice a přilehlém okolí. Při tomto pobytu chceme navštívit jedno ze šumavských jezer. V minulosti jsme si již udělali okruh k Černému a Čertovu jezeru – tato jezera se nachází v severozápadní části šumavského pohoří, v chráněné krajinné oblasti. Na tu navazuje národní park. Za Železnou Rudou najdete Prášilské jezero pod Poledníkem a také jezero Laka pod horou Plesná. V jižní části parku pak pod vrcholem Plechý leží Plešné jezero. My pro svůj výlet volíme Laku. Cesta do osady Nová Hůrka, kde na placeném parkovišti necháváme auto, trvá ze Sušice asi 25 minut. Děti nasedají do kočárků a my vyrážíme. Trasa k jezeru měří zhruba 4,5 kilometru, celou dobu je zpevněná a pro kočárky ideální. Stoupání není velké, celkové převýšení činí asi 195 metrů.

Děláme si krátkou zastávku na Staré Hůrce, kde stávala šumavská osada s přibližně 200 obyvateli. Místo bývalo již v minulosti oblíbenou zastávkou na cestě k jezeru. Dodnes se zachovala pouze hřbitovní kaple s rodinnou hrobkou Hafenbrädelů a Abelů, významných sklářských rodin, a opravené základy kostela svatého Vincenta Ferrerského. Kromě příslušníků sklářského rodu zde odpočíval také jejich rodinný lékař doktor Josef Klostermann, otec Karla Klostermanna. Místo odpočinku však bylo na podzim 1953 narušeno nelidskou krutostí skupiny pohraničníků. Těla pozůstalých vyjmuli z rakví, přibyli na prkna a poté do nich stříleli, dokonce s nimi prý tančili. Po tomto hrozném činu byla některým z delikventů osudem záhadná choroba a také smrt. Zajímavě o tom pojednává Veronika Rubínková ve své knize Šumava tajemná.

Pokračujeme dál, téměř celou dobu do kopce. Přesto si to užíváme – naskýtají se nám krásné výhledy na panenskou přírodu porostlou jehličnatými lesy. Brzy stojíme u magické vodní plochy nejmenšího šumavského jezera. Při pohledu na hladinu si vychutnáváme klid, který nás obklopuje ze všech stran (obě děti spí). Zpátky k autu stále klesáme a tak se vracíme svižným tempem. Motivuje nás i vidina oběda v pivovaru Lyer v nedaleké Modravě.

Po obědě míříme ještě do nedalekého Antýglu, kde parkujeme, abychom podnikli krátkou procházku ke Klostermannově mostu. Stezka je zpevněná a opět vhodná pro kočárky. Život a dílo Karla Klostermanna jsou se Šumavou neodmyslitelně spjaty a s jeho osobou se tu potkáte hned několikrát. Výše zmíněnému rodu Abelů věnoval i svůj román Skláři, jehož příběh se odehrává právě v obci Hůrka.

Beskydy – Radhošť

Píše se 18. srpna 2022 ráno a my se ocitáme na Pustevnách. Po snídani jsme vyrazili z obce Horní Bečva, kde trávíme dovolenou. Už při našem příjezdu parkoviště praská ve švech. Děti si opět vezou své vznešené zadky v kočárcích, takže je jim hezky (pro to, jak se s námi mají – dle našeho názoru – dobře, je někdy označujeme výrazy Jemnostpán a Milostpán). My před sebou ovšem máme velmi horký letní den a také stoupání na Radhošť, kam ty naše dvě lásky musíme vytlačit. Na čtyřech kilometrech nastoupáme zhruba 180 výškových metrů. Tam i zpátky půjdeme stejnou cestou, tudíž ani tentokrát se nejedná o okruh. Moc se těšíme.

Zastavujeme na několika vyhlídkách a také u známé sochy Radegasta (při vyslovení jeho jména si vždycky vzpomenu na reklamu na stejnojmenné pivo – „Život je hořký. Bohudík.“). Skulptura pohanského boha vznikla již v roce 1930 a měří úctyhodných 320 centimetrů. Působí trochu děsivě. Jedeme dál, přitom se snažíme uspat již značně unaveného Vilémka. Po chvílí usíná (i když ne nadlouho). Než dorazíme ke kapli sv. Cyrila a Metoděje a také k jejich sousoší, jež stojí na vrchu 1129 metru vysoké hory Radhošť, mineme Horský hotel Radegast a také bosý chodníček. Odpočineme si, se starším synem vyzkoušíme chodníček a potom, co se Vilémek vzbudí, se vracíme zpátky.

Než dorazíme na parkoviště, ještě obdivujeme dominantu Pusteven – nádherně zdobené roubenky Libušín a Maměnka architekta Dušana Jurkoviče. Dřevěné, bohatě dekorované stavby jsou pro slovanskou lidovou architekturu (a zejména pak Valašsko) typické. S jednou stavbou pana Jurkoviče se setkáme také při prohlídce Rožnovského skanzenu – na Karlově kopci nad Valašským muzeem v přírodě stojí totiž Jurkovičova rozhledna.

Během návštěvy Beskyd doporučuji také vyrazit do muzea Tatry v Kopřivnici (ocení zejména chlapci) a městečka Štramberk, kde musíte ochutnat (nebo uchutnat?) místní specialitu – štramberské uši (sladká laskomina z perníkového těsta).