3. září 2023: Třetí den na cestě, druhý v terénu. Vycházíme v 7:40 a před sebou máme 30 kilometrů. Ráno se cítíme svěží, je pod mrakem a jde se dobře. Když v dálce uslyším hrom, trochu mi zatrne. Klidně půjdu v dešti, ale z bouřky mám strach. „Přání“ ohledně deště se mi za moment splní. Než se vrátíme na oficiální trasu, už prší. Boty jsou plné písku – mokrého písku. Chvilku se motáme, než objevíme trail. Jana nasadila rychlé tempo, nestíhám jí a jenom za ní vlaju. Brzy přestane pršet, naštěstí to byla jen přeháňka. Když se mraky roztrhají, naskýtají se nám krásné výhledy na oceán.
Kilometry k městečku Vila Nova de Milfontes ubývají a zanedlouho si na jeho okraji sedáme na lavičku a vysypáváme z bot písek, je ho tak tuna! Za další tři kilometry jsme v centru – právě včas. Když se zase rozprší, sedíme už v příjemné kavárně, kde si pochutnám na zeleninovém krému a pomerančovém džusu. To mi stačí, ještě mám nějaké zásoby. Venku neprší a tak vyrážíme, zbývá 15 kilometrů. Procházíme město po hlavní třídě a skoro na konci uhýbáme doprava.
Musíme si udělat asi pětikilometrovou zacházku, protože tu teče řeka Mira a my se potřebujeme dostat na most, abychom jí přešli. Cestou není nic zajímavého, přejeme si, abychom byli zpátky u pobřeží. Toho ale po zbytek cesty moc neuvidíme, trasa vede spíš opodál. Ještě asi dvakrát sprchne a v dálce uslyšíme zase hřmění. Nohy nás sotva nesou, ten zpropadený písek nás hrozně zpomaluje. Poslední tři kilometry meleme z posledního a nemůžeme se dočkat teplé sprchy a postele v městečku Almograve, kam nakonec úplně vyčerpané dorazíme v pět hodin. Nejnáročnější den (alespoň co do počtu kilometrů) je za námi 🙂
4. září 2023: Dnešní den tolik kilometrů v plánu nemáme, “pouze” 22. Jde se ovšem hezky, obloha svítí a oproti včerejšku se nemusíme bát deště. Hned za Almograve krátký okamžik pozorujeme vlny. To, jak se převalují jedna přes druhou, nás nepřestává bavit. Pokračujeme podél pobřeží na jih. Procházíme pěkným jehličnatým lesem. Je to příjemná změna. Děláme si krátkou zastávku na svačinu a odpočinek v obci Cavaleiro a potom obdivujeme nedaleký maják Farol do Cabo Sandão. Následuje cyklostezka, za kterou jsme vděčné. Sice jsme se odklonily od moře, ale aspoň je oproti včerejšku písku pomálu a tak dnes kráčíme převážně po pěkné zpevněné cestě.
Fouká vítr a šlape se dobře. Pomalu ukrajujeme poslední kilometry do dnešní cílové destinace, městečka Zambujeira do Mar. Naskýtají se nám nádherné výhledy na moře, pro mě nejkrásnější z celé dosavadní cesty. Brzy si zamiluji i Zambujeiru, je to tu překrásné! Nad pláží se rozprostírá rozlehlá vyhlídka s kostelíkem Capela da Nossa Senhora do Mar a pomníkem a za ním malebné městečko. Ve svém Hostelu Nature nás mile přivítají i dva týpci, jeden dokonce se slovy “Welcome home”. A opravdu se tu cítíme jak doma! V rybí restauraci si dám krevety na česneku a ke spokojenosti už mi nic nechybí. Naprostá paráda!
5. září 2023: Co se týče kilometrů, čeká nás nejkratší den. Z krásné Zambujeiry vycházíme v osm hodin. Chvíli pozorujeme surfaře, jak se pere s vlnami oceánu. Pak vyrážíme vstříc stoupání. Těch bude dnes několik. Ještě se několikrát ohlédneme za sebe na město, ve kterém se nám moc líbilo. Znovu jdeme nad plážemi, slyšíme hučení moře, občas odbočíme do vnitrozemí. Míjíme dokonce malou zoo s pštrosy (měli by tu mít i zebry, ale ty jsme neviděly). Když procházíme kolem farmy s traktory, zastavuji, abych klukům udělala fotku. I když máme traktorů u nás na vesnici spoustu, určitě je to potěší. Doplňuji energii raw tyčinkou z Lidlu.
Zanedlouho mám zase hlad a tak zastavujeme ve vesnici Azenha do Mar na zeleninovou polévku a džus s lisovaných pomerančů. Čeká nás klesání a pak zase stoupání. Dnes je to taková houpačka, nejdřív padáme dolů, abychom se za moment zase škrábali do kopce. Část cesty jdeme i neoblíbeným pískem. Musíme vynaložit spoustu síly, abychom ho prošli, protože se dost zabořujeme. Když se nám naskytne výhled na pláž Praia de Odeceixe se spoustou surfařů, víme, že na ubytování zbývá jenom kousek. Odkláníme se od moře do vnitrozemí, chybí nějakých pět kilometrů. Už se na nás začíná podepisovat našlapaná vzdálenost předchozích dnů – jsme unavené a jdeme na autopilota.
Městečko Odeceixe je na dohled. Brzy jsme v hotelu. Po krátké pauze jdeme vyzkoušet restauraci Ao Largo a musím říct, že jsem lepšího burgera nejedla! S výborným bylinkovým dresinkem a chipsy ze sladkých brambor (batata doce, místní specialita) to byla výborná kombinace. Už jsem se potřebovala pořádný jídlo. Zakončuji to mrkvovým dortem. Ještě bych si klidně něco dala 🙂 Teď zpátky na hotel, smýt ze sebe ten smrad a špínu celého dne (moje nohy jsou každý den totálně černé, ble 🙂 ).
Cesta je cíl 
Napsat komentář