Cesta je cíl

Letošní dovolenou se vydáváme trávit do Rakouska, konkrétně k Zell am See, pod vrcholky Alp. V době, kdy odjíždíme, u nás už pár dní panují vytrvalé deště. S příjezdem na místo ubytování, do obce Schmitten pod horou Schmittenhöhe, se situace bohužel nemění – i zde prší. Po téměř 7 hodinách v autě jsme unavení a hladoví, tak si to namíříme rovnou na večeři. Bohaté čtyřchodové menu nás potěší a mile nás překvapí také obsluha, se kterou můžeme komunikovat česky. Sympatickou Slovenku ráno u snídaně střídá neméně sympatický Čech.

Po snídani srážky pokračují, ale spoustu našich výletů jsme již v minulosti podnikli v dešti, proto nás to nezastaví před cestou k soutěsce Sigmund-Thun. Děti mají holínky a nepromokavé bundy a jsou nadmíru spokojené, že můžou vyzkoušet každou kaluž. Procházka soutěskou se líbí nám všem, je to zážitek, protože díky mohutným srážkám je vody opravdu dostatek a valí se do říčky Kapruner Ache také z okolních skal.

Trasa vede po dřevěných chodnících a mostech přímo nad vodou, ne při kraji. Když je tahle vodní stezka za námi, přestává pršet. Vydáváme se ještě kolem jezera Klammsee, jež spolu s okolní přírodou hraje padesáti odstíny zelené. Kluci díky množství kaluží ani neremcají, že je bolí nožičky. Právě naopak – užívají si to. Cesta rychle uteče a my se přesouváme do Zell am See na oběd. Chutnou pizzu si sníme ve Stadtparku u jezera. Přilehlé dětské hřiště je příjemným bonusem 🙂 Potom už míříme na hotel, aby se Vilémek prospal.

Ubytování pro náš pobyt jsme vybírali mimo jiné podle toho, že je v ceně zahrnuta tzv. Sommerkarte (Summer Card). Tato karta umožňuje držiteli vstup na některé atrakce zdarma a na jiné poskytuje slevu. Dnešní vstupné do soutěsky bylo zdarma a potom, co se Vilémek vyspal, jsme se ještě vydali lanovkou (také zdarma) na horu Schmittenhöhe. Sice byla šílená mlha, takže jsme nic neviděli, ale i tak to byl zážitek. Při návratu dolů se opět spustil déšť, a proto byl další program směřován do hotelového bazénu. Den jsme zakončili excelentní večeří 🙂

Následující den se opět probouzíme do upršeného rána. Naštěstí se krátce po odjezdu začnou mraky trhat a dokonce vysvitne sluníčko. Když dorazíme na parkoviště v obci Krimml, oblohu zdobí jenom pár mráčků. Na dnešní výlet bereme kočárek, čeká nás několi set metrů stoupání, ale také nádherné výhledy na překrásné Krimmelské vodopády, součást národního parku Vysoké Taury. Kryštůfek opět šlape po svých a ani mu nevadí, že jdeme stále do kopce. Fascinuje ho voda, která z vodopádů stříká a taky ta, jenž se valí podél cesty.

Často zastavujeme, protože je podél stezky spoustu vyhlídek. Nechceme si nechat ujít možnost vidět padající masu vody z různých úhlů. Opět si to všichni užíváme. Vilémek občas opustí pohodlí svého kočárku a pobíhá okolo s Kryštůfkem. Výšlap končíme u hostince Schönangerl ve výšce 1306 metrů, kde si objednáme bramboračku s párkem (zvláštní kombinace, ale chutná).

Děláme pár posledních fotek od řeky Krimmler Ache, jež tvoří tuto dechberoucí podívanou, a vracíme se zpátky k autu. Odtud putujeme pod Großglockner, nejvyšší horu Rakouska, abychom navštívili minizoo Wildpark Ferleiten ležící u mýtné brány k panoramatické silnici. Děti jsou nadšené nejenom zvířátky (část zoo je kontaktní, takže je možné si některá zvířátka i pohladit), ale také vedlejším rozhlehlým hřištěm se spoustou atrakcí. Po příjemně strávených chvílích pod Alpami, které se nám pomalu začínají ukazovat, se unavení, ale spokojení vracíme na hotel.