Janova vyhlídka
Nový ročník výzvy „Jdi do hor“ je tu! Začínám zlehka, s rodinou vyrážíme do Českého ráje na Janovu vyhlídku. Malé parkovišťátko je při našem příjezdu takřka prázdné, ale při odjezdu bude plné víc, než na kolik bych odhadovala jeho kapacitu. Starší Kryštůfek jde po svých, mladší Vilémek se veze v kočárku. Míjíme Pilský rybník a zanedlouho uhýbáme u Smíchousova rybníku doprava. Brzy se nám začínají ukazovat první skály a Kryštůfek nestačí zírat, nikdy předtím nic takového neviděl. Víc ho ale fascinuje všudypřítomný písek, ve kterém se může šťourat klacíkem.
Na rozcestí Pod Majákem se dáváme doleva a Pod Čertovou rukou doprava. Protože se pěšina změnila v příkré schody, Vilémek opouští pohodlí svého kočárku a ťape s námi po svých (kočárek necháváme dole). Když přicházíme k Janově vyhlídce, což je cíl našeho výletu, otevře se před námi krásný pohled na skalní věže i vzdálenější okolí. Cestou zpátky už děláme jenom krátkou odbočku k místním pramenům, jež nás dovedou až do areálu Lázní Sedmihorky.
Luž
Za druhým bodem výzvy, vrcholem Luž, jedeme rovnou z předchozí výpravy. Zastavujeme jenom krátce u zámku Sychrov, abychom hodili mince pro štěstí do místní kašny, a v Liberci na oběd. Pokocháme se výhledem na Ještěd a pak už pokračujeme do osady Myslivny ležící pod nejvyšším vrcholem Lužických hor. Děti usínají, domlouváme se tedy, že si na Luž v nadmořské výšce 793 metrů, vyšlápnu sama. Nenáročné stoupání mi dovolí stanout nahoře celkem rychle. Z rozhledny, jež zde stojí díky německým turistům od roku 2020, si prohlížím široké okolí – vidím českou i německou stranu, protože Luž je horou hraniční.
Ruprechtický Špičák
Na Ruprechtický Špičák v CHKO Broumovsko vyrážím jednoho červencového sobotního rána sama. Jedu si vyčistit hlavu a taky si dát do těla, protože mě čeká 15 kilometrů a v první etapě také slušné stoupání. Parkuji na kraji obce Ruprechtice. Prší a tak nasazuji pláštěnku – zakrátko jí ale sundávám a do konce výšlapu už jí nebudu potřebovat. Projdu obcí, která se táhne v délce tří kilometrů, a začínám prudce stoupat lesem. Převýšení od parkoviště k vrcholu je skoro 450 metrů (na poměrně krátkém úseku), proto často zastavuji, abych se vydýchala.
Když přicházím, všimnu si páru ve středních letech posedávajícího na lavičce. Rovnou si to k nim namířím, abych je požádala o fotku. Ptají se, jestli to mám do výzvy. Odpovídám, že ano a ptám se jich stejně. Výzvu Jdi do hor absolvují poprvé, je to dokonce jejich první vrchol. Když řeknou, že jsou z mých rodných Pardubic, tak mě to potěší. Rozloučíme se a já si vyšlápnu na rozhlednu, odkud jsou vidět třeba Krkonoše. Pak už si to pádím po česko-polské hranici dál, mám před sebou ještě kolem 10 kilometrů.
Na rozcestí Světlina-sedlo uhýbám doleva a kopíruji modrou turistickou stezku. Jdu lesem, relaxuji. U rozcestí Pod Světlinou si dávám oběd – pomocí samoohřevné kapsle od Adventure Menu si vařím vepřové s knedlíkem a se zelím. Hned, jak doplním energii, začínám zase šlapat. Hodně se oteplilo a já už se těším, až budu sedět v autě. Přicházím spařená jako 🐷 Ale okruh byl super 🤩
Solenická podkova
Posledního července se vydáváme s přáteli a jejich dětmi na pár dní na Šumavu. Jde o naší první společnou dovolenou a všichni se těšíme, že zmeníme prostředí a strávíme nějaký čas v přírodě. První zastávkou na cestě je vyhlídka Solenická podkova, jeden z vrcholů výzvy Jdi do hor. Parkujeme v obci Zduchovice. Jdeme po rovince a potom klesáme po schodech dolů.
Když přicházíme na místo, otevře se před námi pohled na dechberoucí meandr řeky Vltavy. Na vyhlídce strávíme pouze chvilku, protože sluníčko děsně pálí. Zpátky funíme do schodů a děláme zastávky. Všichni jsme se pěkně zapotili a tak si to pro návratu do obce namíříme rovnou do restaurace U Švarců, kde si vychutnáme kofolu a výborný oběd. Bonusem je milá obsluha 🙂
Boubín
Následující den jedeme z osady Pěkná, kde jsme ubytovaní, do Kubovy Hutě. Další vrchol z výzvy, hora Boubín, je se svými 1 362 metry opravdu výzva. Mladší děti se vezou v kočárkách a starší šlapou po svých. Chvilkami remcají, stoupáme téměř celou dobu, a na 4,5 kilometrech překonáváme převýšení 370 metrů. I někteří dospělí z naší posádky začínají mít pochybnosti, čemu se to upsali, když se s námi vydali na tuto „dovolenou“ 😄
Vzájemně se povzbuzujeme a brzy stojíme pod dřevěnou rozhlednou na Boubíně. Vstup nahoru je přes turniket a zaplatit se dá buď kartou nebo pomocí SMS. Volím první variantu a s Kryštůfkem začínáme stoupat do schodů. Má trochu strach, konstrukce celé stavby a mezery mezi jednotlivými schody v něm budí respekt. Nahoře se mě drží jako klíště, zatímco já se kochám nádhernými výhledy – máme Šumavu jako na dlani 🫶 Během dalších dní navštívíme třeba Modravu, odkud se projdeme na Tříjezerní slať a podíváme se také na další zajímavá místa.
Hadí hora
Za posledním vrcholem z výzvy míříme v neděli 1. září až do vzdálených Krušných hor. Výlet musíme stihnout během jednoho dne, protože nemáme pro kluky na delší dobu hlídání. Ráno s manželem v sedm hodin vyjíždíme z domu a po třech hodinách cesty parkujeme v lázeňském městě proslaveném radonovou léčbou, Jáchymově. Zdrojem radonu je stále funkční důl Svornost, kde se těží již od 16. století.
Město je vklíněno do údolí mezi horské hřebeny a nachází se v nadmořské výšce okolo 600 metrů nad mořem (jelikož se rozprostírá ve svahu, tak je rozdíl mezi spodní a horní částí Jáchymova téměř 200 výškových metrů). My se vydáváme od kostela sv. Jáchyma po žluté turistické stezce, chvíli po schodech, potom dál do kopce a zanedlouho mizíme v lese. Část trailu klesáme, abychom ztracené metry zanedlouho zase nasbírali. V závěrečné etapě k Hadí hoře už jenom stoupáme.
Vrchol nabízí krásný výhled na kamenné moře pod námi a hřebeny Krušných hor v dáli. Děláme pár fotek a pokračujeme do Božího Daru, kde nás zaujme kostel sv. Anny a pěkný městský park naproti městskému úřadu. Potkáváme spoustu německy hovořících turistů – hned vedle obce se totiž nachází hraniční přechod a tak to sem mají naši sousedé co by kamenem dohodil. Ještě si projdeme naučnou stezku Božidarské rašeliniště a pak už se vracíme do Jáchymova, abychom se vydali za našima dvěma štěstíčky 😍
Výzva Jdi do hor 2024 byla opět velmi obohacující, přinesla mi spoustu nových zážitků a celkově mi zpestřila léto 🌞
Cesta je cíl 
Napsat komentář