Cesta je cíl

Tak kde jsme to skončili… No jo, že nemáme kde bydlet! Když jsem to vyprávěla v práci, tak mi to přišlo docela vtipný. Teda – smála jsem se tomu víc než kolegyně. Co teď? Kamarádka mi nabídla, abych u ní bydlela, než si s přítelem něco najdeme (už si to přesně nepamatuju, je možný, že jsem se k ní vnutila a ona neměla dostatečné argumenty, aby mi vysvětlila, proč bych u ní bydlet neměla – každopádně jsme dobré kamarádky dodnes). Přítel se zase vnutil ke svému bývalému spolužákovi z vejšky a tak jsme byli po hodně dlouhé době od sebe. Na jednu stranu to byla docela romantika – každý den po práci jsme se scházeli venku nebo v dočasném příbytku jednoho z nás.

Mezitím naše hlavy zaměstnávalo hledání podnájmu. Taky jsme dospěli k názoru, že už jsme ve fázi, kdy bychom mohli hledat trvalejší bydlení (= dům + hypotéka). Takže kromě hledání nájemního bytu jsme projížděli i inzeráty s rodinnými domky v okolí Liberce. Nemovitosti patří k mým koníčkům už pár let a myslím si, že mám v jejich nabídce poměrně přehled. Tou dobou jsem už dlouho vyhlížela náš vysněný domeček, ale on stále nikde. Když se naskytl jeden nedaleko Liberce, v Rynolticích, hned jsme si domluvili prohlídku. Moc se nám líbil. Nebyla to ale první nemovitost, na které jsme se byli podívat – předcházely tomu nějaké byty k prodeji. Jenomže teď to byl konečně dům! Cena se zdála přijatelná a na hypotéku bychom dosáhli. Předběžně jsme si plácli a šli za hypotečním specialistou. Těsně před schůzkou nám ale prodávající sdělila, že někdo nabídl vyšší cenu a my tím pádem byli ze hry. Víc jsme bohužel přihodit nemohli. Hypoteční specialista nám poradil uzavřít hypotéku i tak, úroková sazba se pohybovala nízko a hledat můžeme i dál – že prý na to máme rok. Tak jsme za výhodných podmínek smlouvu podepsali. Hurá, máme hypotéku, ale pořád nemáme kde bydlet!

Podnájem se nám podařilo najít o několik týdnů později – v Liberci, městské části Doubí, termín nastěhování 1. prosince. To se ale muselo odložit, protože hned 2. prosince nás čekal výlet do svařákem provoněné Vídně. Vídeň se do mého wishlistu zapsala už v roce 2007. Na střední škole se každý rok jezdilo na vánoční trhy. Když se jelo do Vídně, tak jsem bohužel jet nemohla, ale s přítelem jsme si slíbili, že se tam jednou podíváme spolu. O 10 let později se nám to podařilo. V hlavním městě Rakouska jsme strávili 2 mrazivé dny, první den v centru města a druhý den návštěvou letního sídla Habsburků, zámku Schönbrunn.

Okruh začíná na náměstí Marie Terezie, kde leží Naturhistorishes Museum (Přírodovědecké muzeum) a hned naproti Kunsthistorisches Museum (Umělecko-historické muzeum). Za dominantu náměstí lze považovat uprostřed sedící sochu samotné císařovny. Odsud se vydáváme po ulici Opernring kolem budovy Vídeňské státní opery na Stock-im-Eisen Platz a následně Stephansplatz, abychom spatřili Stephansdom, tedy chrám Sv. Štěpána.

Jelikož považuji gotickou architekturu za jednu z nejkrásnějších, působí na mě stavba velmi magicky. Využijeme možnosti prohlídky jedné z věží a díky tomu se nám naskytne nádherný pohled na velkoměsto pod námi. U chrámu strávíme ještě nějakou dobu, abychom se poté přesunuli k paláci Hofburg – rozsáhlému komplexu, jež v minulosti sloužil jako rezidence Habsburků, nyní jako sídlo prezidenta republiky. Cestou míjíme několik kostelů, Vídeň je jimi doslova obsypaná.

Během prohlídky města ochutnáme typický sacher dort a několikrát si v jednom z místních stánků zakoupíme na zahřátí také svařák nebo punč, který je nabízen v různých příchůtích. Nápoje dostáváme v keramických hrnečkách – cena je kvůli tomu poněkud vyšší, ale odvezete si pěkný suvenýr. Pokud hrneček nechcete, tak ho po vypití dáte obsluze a ona vám peníze za hrnek vrátí. Ve Vídni se nachází mnoho paláců a naměstí a během adventu je zde několik různých trhů, které už léta nesou své vlastní názvy. Ulice i budovy ozdobené světýlky a vánočními motivy působí kouzelně.

Závěr prohlídky trávíme před Vídeňskou radnicí, kde je jeden z největších vídeňských trhů – kromě stánků se zde nachází pohádková vesnička nebo veřejné kluziště. Pomalu se stmívá a tak vánoční atmosféra dostává minimálně o level vyšší rozměr.

Následující den začínáme u zámku Schönbrunn. Celý areál kromě nádherného barokního letohrádku disponuje zámeckým parkem s několika umělými jezírky a fontánami, zoologickou zahradou a také kopcem Schönbrunner Berg s nádherným výhledem. Z venkovních prostor se přesouváme do zámku, abychom si zaplatili prohlídku, při které se z audioprůvodce (každý dostáváme svého) dozvídáme spoustu informací o historii budovy. Výklad je v češtině a nejvíce nás zaujal život císařovny Alžběty zvané Sissi. Vyprávění o krásné panovnici, která neměla zrovna jednoduchý život, nás úplně vtáhlo a určitě stojí za to.

Před odjezdem z Vídně nás čeká poslední zastávka – prohlídka zámeckého parku a vánočních trhů u barokního komplexu Belvedere, který sestává ze dvou zámků – Horního a Dolního. Prostory slouží mimo jiné jako galerie a muzeum současného umění. Návštěva Vídně se nám moc líbila – snad se tam zase někdy vrátíme!