Cesta je cíl

Pěkný zimní den! Ráno jsme se probudili do zasněžené krajiny a já si myslím, že není lepší den, kdy si počíst o pobytu v přírodě za každého počasí, než dnes. Citát Alfreda Wainwrighta je v tomto případě více než výstižný: “There’s no such thing as bad weather, only unsuitable clothing.”, v překladu „Neexistuje nic jako špatné počasí, pouze nevhodné oblečení.“

Pokud si vzpomínáte na trochu starší článek o hygge, tohle bude takový jeho bráška z venkovního prostředí. Asi každý ví, že pobyt venku, nejlépe někde v lese, u rybníka či v horách, je prospěšný pro duši, psychické rozpoložení a celkový stav mysli (a následně i tělesné zdraví). Chodíme se takzvaně vyvětrat Už v mých předchozích příspěvcích jste si mohli všimnout, že přírodu miluju! Chvíle strávené na čerstvém vzduchu jsou pro mě stěžejní. Když se jdu projít do lesa, zaběhat si na polní cestu, jdu si vlastně odpočinout. Vždy mě to táhlo objevovat možnosti, které nabízela naše vesnice a přilehlé lesy. Určitě s tím souvisí i moje vášeň pro cestování a poznávání nových míst. Uvědomuji si to již od mala, ale teprve posledních pár let mi dochází, jak hodně je důležité trávit čas pod širým nebem.

Friluftsliv vychází (podobně jako hygge) z tradice severských zemí (nějak mě ten skandinávský způsob života fascinuje ). Dnešní uspěchaná doba lidem příliš nepomáhá cítit se v pohodě a užívat si přítomnost okamžiku. Jsme obklopeni mnoha technologiemi, trávíme hodiny za počítačem, s mobilem v ruce, před televizí. Někdo se bez technologii neobejde, protože je potřebuje při své práci. Jiní je používají pro komunikaci, nakupování, zábavu. Nesmíme však zapomínat, že tímto způsobem hloupneme, jak některé studie dokazují (mám na mysli především sociální sítě – určitě nerozporuji fakt, že je možné se na internetu také vzdělávat). Navíc nám často přinášejí stres a starosti, jsme unavenější, víc řešíme sami sebe i ostatní. Člověk by se měl vracet ke kořenům, pobytu v přírodě a snažit se život prožít a ne přežít.

Skloubit pracovní, rodinný a osobní život dá jednomu zabrat. Dnes žije mnoho lidí ve městech a životní tempo a využití volného času se za poslední desítky až stovky let změnilo. Naši předci žili obklopeni přírodou. Naše biologické hodiny jsou synchronizovány s rytmy přírody. Zkuste občas praktikovat prostší, skromnější život bez moderních vymožeností – například na chatě bez tekoucí vody nebo elektriky – pokud nemáte vlastní, můžete zkusit Airbnb. Mezi vaše starostí bude patřit jen to, kde se vyspíte a co budete jíst. Pak si můžete užít daný okamžik a nechat odplout starosti všedních dní.

A co je to tedy Friluftsliv? Jedná se o severský koncept života pod širým nebem, patří sem mnoho venkovních aktivit, ovšem ne motorizovaných a bez snahy o dosažení nějakého cíle či soutěžení. Muže to být procházka v přírodě (i za deště), odpočinek na zahradě, výprava na borůvky či houby do lesa, pozorování hvězd, několikadenní túra či posezení u táboráku. Můžete být sami nebo s rodinou, přáteli, kolegy (také teambuilding se provozuje venku, vznikl i koncept meetingu na procházce). Jděte ven, bez ohledu na počasí a držte se hesla: není špatné počasí, jen špatné oblečení. A zpomalte. Nejjednodušší formou friluftsliv jsou pravidelné procházky, nemusí být nijak dlouhé, už dvě hodiny týdně stačí.

Rovněž vážné problémy se lépe řeší pod korunami stromů, například boj s depresí nebo zármutkem, rehabilitace a zotavování po vážné nemoci. Někteří lidé podnikají několikadenní túry (hikeři si ani neuvědomují, že vlastně praktikují friluftsliv ). Duševní očista i psychologické sezení může probíhat venku. V severských zemích disponují dostatečnou zelení i ve městech a můžete se toulat bez ohledu na to, zda je půda v soukromém či veřejném vlastnictví. Friluftsliv je víc, než pobyt venku, jedná se o soulad s přírodou, životní styl. Stejně tak je zdraví víc než nepřítomnost nemoci, nýbrž stav úplné fyzické, duševní a společenské pohody (podle WHO). Friluftsliv napomáhá uniknout od tlaku, co vše se musí udělat. Čerstvým vzduchem se bojuje s různými nemocemi, jak bylo zmíněno i v nedávném článku o Priessnitzově léčebných lázních.

Já jsem si principy friluftsliv zamilovala, ráda bych si je osvojila a předala dál mým dětem. Snažím se, aby moji synové trávili co nejvíce času venku. Hází kamínky do vody, pomáhají na zahradě, objevují kouzlo lesa, učí se poznávat rostliny a zvířata. Když byli malí, chodila jsem s kočárkem na procházky každý den. Teď mě doprovází jako parťáci a snažíme se okruhem po naší vesnici trávit alespoň hodinu denně. Hrají si venku, na zahradě nebo u nás v ulici. Často s dětmi podnikáme výlety spojené s pobytem v přírodě. Děti jsou venku šťastné. Je však nutné přizpůsobit program jejich věku a potřebám. Občas je podplatíme pytlíkem ochucených kukuřičných křupek, ovocem a vždy se těší na čas svačiny.

V každém ročním období lze trávit čas venku. Zrovna minulý týden jsme si s přáteli od nás z vesnice vychutnávali chvíle na čerstvém vzduchu při rozsvěcení stromečku – nádherné tři hodiny zábavy, konverzace a přitom obklopeni malebnou zasněženou krajinou. Děti se bavily dováděním ve sněhu, házením koulí a stavěním sněhuláka. Když každý donese něco dobrého k snědku a třeba svařák nebo čaj na zahřátí, v kombinaci s pobytem venku je to friluftsliv jak vyšitej

Loučím se s vámi posledním článkem v roce 2023 a přeji krásné Vánoce a jen to nejlepší v roce 2024! ❤️ Inspiraci pro dnešní příspěvek jsem hledala v knize Friluftsliv – Skandinávský průvodce životem venku od autorky Lindy Åkeson McGurkové.