Říkala jsem si, že po low-cost Norsku by to ještě chtělo pořádnou rodinnou dovolenou. S jídlem a s bazénem. Napadlo mě, že bychom se mohli podívat na Slovensko – dosud jsme tam nebyli. Hledání tedy započalo😊 Nebylo to ve finále nic složitého – najela jsem na booking, zadala termín, zaškrtla si hotely s polopenzí, bazénem a minimálním hodnocením 9 hvězdiček a více. Hotely jsem seřadila podle ceny a jako první mě zaujal Wellness hotel Chopok. A nemohli jsme vybrat lépe! 😁 Ani jsem netušila, že tento hotel má tak skvělé zázemí pro děti – dva bazény, přičemž jeden je dostupný všem (zejména rodinám s dětmi) a druhý je výhradně pro dospělé (vyloženě plavecký bazén s nádherným výhledem do přírody). Dále je tu dětská herna, lego koutek, dvě velká venkovní hřiště, v restauraci máme vedle stolu menší stoleček s pastelkami a perfektní animační program – aktivity běží několikrát denně. Navíc když se odpoledne vracíme z výletu, tak si před recepcí můžeme vzít čerstvý popcorn 🍿
Hotel se nachází v Nízkých Tatrách, pod vrcholem hory Chopok, při silnici vedoucí do obce Demänovská dolina. Ta je v zimě vyhledávaným centrem zimních sportů a zdejší skiareál Jasná je největším lyžařským střediskem na Slovensku. Nejbližším velkým městem je Liptovský Mikuláš s necelými 30 tisíci obyvateli. Jako dovolenkový cíl je celá oblast naprosto perfektní. Jsou tu vysoké hory (nejenom Nízké, ale také nedaleké Vysoké Tatry) s množstvím turistických i cyklistických stezek (v zimě běžkařských tras a sjezdovek), přehrada Liptovská Mara nabízející možnost koupání či vyhlídkových plaveb, několik aquaparků, známé Demänovské jeskyně, koliby, salaše a samotné historické centrum města Liptovský Mikuláš. V rámci návštěvy Slovenska je pak povinností ochutnat bryndzové halušky se slaninou, kapustnicu či tradiční sýr oštiepok.
My vyrážíme v úterý 21. července z našeho domova na východ. Zastávku děláme pouze v Ostravě na oběd. Do hotelu přijíždíme až odpoledne kolem čtvrté hodiny – check-in na recepci je rychlý, doklad všech je však nezbytný, proto je třeba mít u sebe i pasy dětí. Příjemným překvapením je dáreček pro děti s postavičkou místního maskota Chopíka. Oranžový pejsek nás přijde pozdravit i během večeře. Kluci nejdříve nevědí, co si mají myslet, ale pak se jim chlupáč zalíbí. Před gastrozážitkem v podobě pětichodové večeře stihneme ještě bazén. Děti jsou nadšené – i zde se na krátko staví v rámci animačního programu slečna, která do vody nahází spoustu balónků a dalších hraček a rozproudí tím velkou zábavu a spoustu legrace. Kromě samotného bazénu je tu i vířivka a brouzdaliště pro nejmenší. To už ale pro naše kluky není (jsou to velcí chlapi ve věku 7 a skoro 5 let), takže trávíme veškerý čas v hlavním bazénu.
Večeře jsou každý den velmi bohaté – předkrm, polévka a hlavní chod tu bývají každý den kromě pátku servírované (nebo alespoň my jsme to tak měli – v pátek byla totiž večeře formou bufetu). Doplňuje je salátový bar a několik druhů zákusků. V prostoru restaurace je nutné dodržovat dress code smart casual. Úroveň zdejších služeb i podávaných pokrmů je opravdu vysoká. Jídlo je naprosto famózní. Kromě toho je v ceně polopenze také odpolední svačina – mezi 13:30 a 14:30 je v prostorách restaurace k dispozici pult s polévkou, pečivem, pomazánkami a různými dezerty. K tomu si můžete dopřát čaj. Program následujícího dne dáváme dohromady těsně před spaním. Rozhodneme se, že se vydáme ke Štrbskému Plesu – a aby byl zážitek dokonalý, pojedeme z Liptovského Mikuláše vlakem do Štrby, tam přestoupíme na legendární zubačku a necháme se vyvézt přímo na Štrbské Pleso (stejně jako jezero se jmenuje i přilehlá obec).
Počasí nám přeje, svítí sluníčko a scenérie, které se od břehu jezera naskýtají, jsou kouzelné. Moc se mi zdejší krajina i samotná obec líbí. Výlet ke Štrbskému plesu si na dnešní den naplánovalo spoustu dalších lidí, ale stezka okolo jezera je dostatečně široká, a tak se nemusíme ostatním složitě vyhýbat. Po příjemné procházce zkoušíme první bryndzové halušky – moc spokojení ale nejsme a trochu mě mrzí, že jsem nedala na manžela – doporučoval totiž restauraci U Lenky, jež má na internetu velmi dobré hodnocení. Tam jsme ale nedošli a skončili jsme v podniku Haluškáreň – zdejší jídlo bylo však průměrné až lehce podprůměrné. Trasu zpátky jsme zvolili přes Poprad – přece pro ten zážitek! Ve vlaku jsme strávili další dvě hodiny a začala se projevovat únava. Starší syn v prvním vlaku usnul. Po přestupu v Popradu cesta ubíhala rychleji a před večeří jsme ještě stihli hotelový bazén.
Na čtvrtek nemáme velké plány, chceme především poznat centrum Liptovského Mikuláše. Parkujeme na sídlišti a míříme ulicí Stúrova k Námestiu osloboditeľov. Nakonec se tu zdržíme poměrně dlouho, protože vodní prvky uprostřed náměstí jsou pro kluky velkým lákadlem. Sundávají boty a procházejí se v uměle vytvořeném potůčku. Dovádí zde dlouho a my si tak můžeme odpočinout na jedné z mnoha laviček. Návštěvu náměstí zakončujeme zmrzlinou z cukrárny Cafe Veronika. Pátek trávíme aktivněji. Pěší okruh přes Demänovskou dolinu bude mít nakonec přes 8 kilometrů. Teplota klesá pod 9 stupňů a občas lehce mrholí. Kryštof chvílemi protestuje (ke konci už vyloženě kňourá a dožaduje se ukončení výletu), ale mladší Vilém si i přes vlhko v botách procházku užívá. Mokré nohy máme ostatně všichni, ale jsme v přírodě a na obec i na okolní kopce se nám naskýtají nádherné výhledy. Nejdříve si obejdeme malebné Vrbické pleso a potom po dřevěném mostku přejdeme potok s názvem Zadná voda. Stoupáme do kopce a většinu trasy pak kráčíme po hřebeni. V závěru klesneme k potoku, jenž musíme přebrodit.
Manžel neváhá a děti přenese, stejně už má mokro v botech. Já po kamenech jakž takž přeskákám, naberu si trochu vody jen do pravé boty, ale nijak mě to netrápí. Ještě si vyšlápneme na kopec na opačné straně obce. Je zde rozhledna (z ní toho ovšem kvůli zalesněnému okolí moc vidět není) a opodál památník Jána Švermy a padlých partyzánů – odsud máme hory nad údolím říčky Demänovky jako na dlani. Na oběd se stavíme ve vyhlášené Salaši Dechtáre. Nachází se hned u dálnice na břehu vodní nádrže Liptovská Mara. Je to tradiční slovenská koliba a restaurace a my si tu dopřáváme tradiční bryndzové halušky a kapustnicu (děti mají řízek s hranolkama, protože halušky by nejedly). Výhled na Liptovskou Maru, tedy největší přehradu na Slovensku 🌊, sice nemáme, ale po obědě si to vynahradíme. Ze zdejšího mola se nám naskytne pohled na celé Liptovské moře, jak se vodní ploše přezdívá. Večer se pak účastníme programu pro celou rodinu – v sále v přízemí hotelu je vystoupení Kouzelníka Wolfa a Sranda Banda Comedy Šou. Už dlouho jsme se tak dlouho nepobavili, prosmáli jsme se celým večerem.
Sobotní dopoledne se vydáváme na procházku proti proudu Demänovky. Sluníčko prosvítá mezi stromy, ale my jdeme lesem, kde je příjemný chládek. Na stezku se dostaneme přímo od hotelu. Užijeme si tak čas strávený v přírodě. Odpoledne už se loučíme s hotelem, naposledy si vychutnáváme chvilky strávené v bazénu, animační program i interaktivní bublinkovou show, která je pro celou rodinu připravena opět v sále v přízemí. Slovensko – a zejména Wellness hotel Chopok s jeho nádherným okolím – jsme si zamilovali natolik, že už nyní víme, že jsme tu nebyli naposledy 🥰
Zanechat odpověď