Pobyt v Norsku se nám láme do druhé poloviny. Dnešní program začíná u Trolí stěny a nedaleké Trolí stezky. Trolí stěna (Trollveggen) je nejvyšší vertikální skalní stěna v Evropě, která se tyčí do výšky přes 1 000 metrů. Trolí stezka (Trollstigen) je zase slavná norská horská silnice s jedenácti ostrými zatáčkami. Projektování a stavba této komunikace dodnes fascinují inženýry i cestovatele z celého světa. Vyhlídka nad silnicí nabízí úchvatné pohledy na divoké vodopády, okolní štíty a celé údolí včetně samotné silnice.
Pak už se vydáváme do přímořského Ålesundu. Toto město je známé svou kouzelnou architekturou. Dnešní podoba je dána tím, čím si v minulosti prošlo – v lednu 1904 ho zasáhl katastrofální požár. Během jediné noci bylo zničeno přes 850 dřevěných domů a kolem 10 000 obyvatel přišlo o střechu nad hlavou. Krátce na to však přišla pomoc z Evropy a město bylo rychle obnoveno. Díky této rychlé přestavbě má dnes Ålesund zcela unikátní a jednotnou architekturu (ve stylu Art Nouveau), která z něj dělá jedno z nejpůvabnějších měst Norska. Jeho jedinečnou scenérii nejlépe uvidíte z vyhlídky Aksla, k níž z přilehlého parku vede 418 schodů. Výstup stojí rozhodně za to, protože uvidíte Ålesund z ptačí perspektivy v jeho nejkrásnější podobě.
Závěrečný den před odjezdem z kempu trávíme velmi aktivně – čeká nás výšlap na pohoří Bessegen. Na každé ze stran pohoří se nachází jedno jezero, každé ovšem v jiné nadmořské výšce. Zajímavostí je i odlišná barva. V první fázi musíme prudce stoupat. Ve dvou místech jsou řetězy, kterých se pevně držím, abych se nesmekla. Sklon trasy je opravdu brutální. Ke konci největšího stoupání potkám českou rodinu – maminku, tatínka a dva chlapečky ve věku 9 a 6 let. Obdivuji, jak šlapou do kopce – sotva jim stačím. Dáváme se do řeči a já se dozvídám, že bydlí u Liberce. Společných témat ale máme více, takže cesta příjemně utíká.
Od vrcholu Veslefjellet, jenž měří 1 743 metrů nad mořem a je tak nejvyšším bodem treku, už jdu sama. K hoře Bessegen musím klesnout o nějakých 100 výškových metrů. Zanedlouho se mi naskytne nádherný výhled na obě jezera. Zasněžené vrcholky hor v pozadí dokreslují celé panorama. Zpátky musím nejdříve posbírat ztracené metry a pak už pozvolna klesám. Potkávám lidi od nás ze zájezdu a s několika z nich se dávám do řeči. Prý se nedaleko chladí sobí stádo. Vidět toto majestátní zvíře, pro Skandinávii tak typické, je zážitek. V cíli si pak vychutnávám svačinu v podobě zdejšího famózního sýru brunost a krekrů. Zjišťuji, že jsem během celého hiku nastoupala přes 1000 metrů. Nožičky jsou unavené, ale hlava čistá a odpočatá.
Předposlední den máme pár hodin na hlavní město Norska, Oslo. Společná prohlídka je poměrně krátká, uvidíme významné pamětihodnosti jako radnici a Královský palác, který slouží jako oficiální sídlo norské královské rodiny. Průvodce nás vede po hlavním bulváru Karl Johans gate, lemovaném mnoha obchůdky a restauracemi. Přitom se však prodíráme davy lidí, jelikož už je odpoledne a celá ulice zaplněná tak, že se tudy prochází jen velmi složitě. Naše kroky dál vedou k budově Storting, tedy sídlu norského parlamentu. Před ní se často shromažďují lidé kvůli nejrůznějším protestům a zrovna v době naší návštěvy zde probíhala demonstrace na podporu Ukrajiny. Následně se přesouváme ke katedrále v Oslu a na závěr kolem hlavního nádraží až k budově opery.
Ta je opravdu impozantní. Byla dokončena v roce 2007 a její tvar má připomínat ledovec nořící se do fjordu. Celý den panuje obrovské vedro, teplota dosahuje až 33 stupňů a na otevřeném prostranství šikmé střechy Opery to je znát. Odměnou nám je ale parádní výhled na město. Právě zde jsme dostali rozchod, a tak jsem se okamžitě vydala do okolních uliček, abych si na nejbližším místě koupila zmrzlinu na osvěžení. Během volna jsem se zašla podívat ještě k pevnosti Akershus, což je středověký hrad a pevnost ze 13. století, která v minulosti chránila město před útoky a dnes slouží k reprezentačním účelům i jako historické muzeum.
Na Oslu mě nejvíc uchvátilo Muzeum Fram, jehož návštěva předcházela prohlídce města. Nejenom samotná loď, ale celý její příběh je naprosto fascinující a muzeum je jeho dokonalým ztělesněním. Uprostřed budovy se vyjímá majestátní plavidlo, kolem něhož najdete spoustu informací, dobových obrázků, předmětů, interaktivních panelů a animací. V jednu chvíli se navíc na šikmém stropě budovy ve tvaru písmene A začne po obou stranách promítat rozbouřené moře, takže si se všemi zvukovými efekty připadáte jako na lodi během opravdové bouře.
Možnost podívat se jak na palubu, tak přímo do podpalubí vám dokonale přiblíží život i technické vymoženosti tehdejší doby. A co je vlastně Fram? Jde o slavnou norskou loď navrženou speciálně pro polární výpravy, se kterou legendární objevitelé jako Nansen či Amundsen úspěšně dobývali oblasti Arktidy a Antarktidy. Doporučuji si k jednotlivým výpravám zjistit více informací, zejména pak k osobě legendárního polárníka a vědce Fridtjofa Nansena – jeho život byl plný neuvěřitelných dobrodružství i hrdinských činů a naprosto mě dostal.
Po nočním přejezdu se ocitáme v Kodani. Prohlídka hlavního města Dánska začíná velmi časně, už o půl šesté ráno. Únava je na nás znát a já ji nejvíc pocítím při plavbě na houpající se loďce – během prozkoumávání jednotlivých kanálů mám co dělat, abych neusnula. Výklad je opět velmi zajímavý a především vtipný. Ti skandinávci si umí udělat legraci i ze sebe a mě to prostě baví. K dominantám města patří socha Malé mořské víly, barevný přístav Nyhavn či palác Christiansborg (jediná budova na světě, která pod jednou střechou ukrývá všechny tři složky státní moci: zákonodárnou, výkonnou i soudní – sídlí zde dánský parlament, nejvyšší soud Dánska a najdete zde i úřad premiéra). Pozoruhodným souborem budov je také Amalienborg, oficiální sídlo dánské královské rodiny. Celý komplex tvoří čtyři paláce postavené v rokokovém stylu kolem velkého osmibokého náměstí. Uprostřed tohoto náměstí stojí monumentální jezdecká socha krále Frederika V.
V Kodani máme větší prostor na procházku po vlastní ose – já tak nesmím vynechat kavárničku ve stylu hygge, kde si dopřeju výborného kardamonového šneka. K tomu si dám rebarborovou limonádu, protože na horký nápoj je přeci jen velké teplo (i když by se ke šnekovi hodil lépe). Vyčerpání se na mě projevuje čím dál víc, a tak se jdu natáhnout do parku u pohádkového zámku Rosenborg. Je to jedno z nejkrásnějších míst v Kodani, obklopené nádhernými zahradami. Tady nacházím místo pod stromem, kde se opět bráním sílící únavě a snažím se neklimbnout. Cítila bych se ale asi blbě, množství lidí v parku je enormní. Každý si však hledí svého a nikdo by na mě nejspíš skrz prsty nekoukal. Já posvačím, odpočinu si a pak už se vydávám k autobusu na poslední etapu cesty – noční přejezd do České republiky. Těším se domů na své tři medvídky, už se mi po nich stýská. Za dalším dobrodružstvím určitě vyrazíme společně 😊
Napsat komentář