Někde jsem tohle místo viděla, ale vůbec jsem nevěděla, jak se jmenuje, ani kde se nachází. Jenom si pamatuju, že to bylo v Cornwallu. A my jsme v Cornwallu! Takže ho za každou cenu musíme najít! Po prohledávání internetu se nám podařilo zjistit, že neleží daleko. Podle toho jsme plánovali i program na tento den (16.6.2018). Ráno se zdálo poněkud upršené. Wheal Coates je soubor několika staveb situovaných u pobřeží. V dnešní době se jedná spíše o ruiny, ale v minulosti zde byl cínový důl. Stavby jsou zapsané na seznamu UNESCO.
Další zastávka, vzdálená zhruba 40 kilometrů od té předchozí, nás zavedla do areálu zvaného Lost Gardens of Heligan, v překladu Ztracené zahrady Heliganu. No nezní to tajemně? O tomto místě jsme nevěděli a původně ani nebylo v našem harmonogramu. Pověděla nám o něm jedna milá paní, u které jsme byli ubytovaní pár dní nazpátek. Původ zahrad sahá až do 18. století, ale během první světové války padly v zapomnění. Bývalou slávu jim vrátila až jejich obnova v roce 1990. Kromě jezírek, upravených květinových zahrad a zajímavých soch zakomponovaných do krajiny, zde najdete i prales, několik skleníků a odehrávají se tu i různé akce. Třeba v době naší návštěvy tu probíhala soutěž psích dovedností.
Po příjemně stráveném čase v zahradách se přesouváme na rozsáhlé sídlo Lanhydrock. Abychom se k budovám mohli jenom přiblížit, musíme zaplatit docela mastný vstupný. To sice zahrnuje i vstup do interiéru, ale obešli bychom se bez něj. Nakonec jsme si tedy prošli nejenom přilehlý park, ale podívali jsme se i dovnitř a dozvěděli se něco málo z historie. Lanhydrock vznikl již v 17. století, ovšem většina z budov byla o 2 století později přestavěna. Nedávno tedy oslavil 400 let své existence.
Ještě tentýž den zvládneme zajet k ruinám hradu Tintagel. Tato lokalita je spojená s legendami o králi Artušovi a leží na strmých útesech nad mořem. Jednou ze zajímavostí je i Merlinova jeskyně pod hradem. Příliš se zde nezdržíme, protože jsme po nabitém programu docela unavení a tak se těšíme, až zaplujeme do postele u našeho dalšího hostitele ve městě Launceston.
Ráno (17.6.2018) nám trvá přesun na východ, do města Glastonbury, zhruba 2 hodiny. Rázem jsme tak v jiné části země, konkrétně v hrabství Somerset. Dominantou celého zdejšího okolí je Glastonbury Tor. Jedná se o kopec, na jehož vrcholu stojí osamělá věž. Kopec je oplýván mystickými pověstmi – kromě krále Artuše sem údajně zavítal i Ježíš jako chlapec. Přímo v Glastonbury se nachází slavné Glastonburské opatství, jedno z nejvýznamnějších poutních míst Anglie.
Z Glastonbury ujedeme pár kilometrů do města Wells, abychom navštívili proslulou Wellskou katedrálu. Jde o impozantní gotickou stavbu v centru města. Od parkoviště nás k ní vedou malebné uličky a projdeme se také kolem další nádherné stavby ve stylu gotiky – biskupského paláce Bishop´s Palace. Areál je obehnán vodním příkopem.
Nedaleko od Wellsu leží lázeňské město Bath. Svůj význam získalo díky horkým pramenům, které jsou nejteplejší ve Velké Británii. I když to tu má co nabídnout, strávili jsme zde jen chvíli, protože už jsme byli unavení a trochu nás odradilo i velké množství turistů. Přesun na ubytování trvá přes hodinu.
Anglie se s námi loučí ve velkém stylu a to jednou ze svých nejznámnějších památek, Stonehenge. Zajet se podívat právě sem, jsme se rozhodli až ke konci naší cesty po Británii. I když je cena za vstupné hodně vysoká, stálo to za to. Komplex menhirů vznikl již kolem roku 3 100 před našim letopočtem. Až k nim se přiblížit nelze, ale podél vede chodníček a kameny si tak můžete prohlednout kolem dokola. Význam a původ Stonehenge i způsob, jakým byly kameny vztyčeny, zůstávají záhadou. Taky proto to tu působí velmi magicky a tajemně.
Před sebou máme už jenom cestu do Charthamu, kde jsme byli ubytovaní i první den. Následující den (19.6.2018) se nalodíme na trajekt a vrácíme z královského ostrovního státu zpět na pevninu. Pokud byste se do tohoto krásného, tajemného a na přírodní úkazy bohatého kouta světa chtěli vypravit, doporučuji mrknout i na webovky National Trust, což je největší evropská instituce zabývající se ochranou památek a přírody – udržují lesy, pobřeží i budovy. Celá cesta byla plánována průběžně. I když jsme měli dopředu vytipováno několik míst, která jsme chtěli vidět, další se postupně přídávala a podle toho jsme si rezervovali i ubytování – vždy pouhý den dopředu. Pokud jsme tedy dorazili na pokoj, tam jsme si řekli, co bude na programu další den a podle toho vybrali, kde budeme spát zítra. Anglie nás okouzila! A i když jsme toho stihli poměrně hodně, určitě je toho ještě spoustu, co bychom rádi viděli!
Cesta je cíl 
Napsat komentář