Asi by mě nenapadlo, že po tak krátké době od minulého článku budu psát článek další. A už vůbec by mě nenapadlo, že bude o Africe, konkrétně Tanzánii. Uběhl téměř rok, co jsem začala pracovat pro jednu cestovní kancelář. Nejdříve jsem vypomáhala s prodejem zájezdů na Srí Lanku a Maledivy a letos v červnu se k tomu přidala právě Afrika. Před dvěma týdny se z ničeho nic naskytla skvělá příležitost vyrazit přímo do terénu a zúčastnit se zájezdu Safari Tanzánie a kouzlo Zanzibaru. Dlouho jsem nepřemýšlela a 22. října se vydala na cestu. Následující den jsem se s partou skvělých lidí, kteří si v naší cestovní kanceláři zájezd zakoupili, ocitla na letišti Kilimandžáro. Začali jsme poznávat jinou kulturu. Zpočátku to byl poměrně šok: žijí tu zcela jiným, značně prostším životem.
Ubytovaní jsme na první noc měli u města Arusha v Iboru Lodge. Úroveň zdejších hotelových služeb mě příjemně překvapila. Areál je tvořen hlavní budovou s recepcí a restaurací, bazénem a malými domečky. V každém z nich se nachází dvě ubytovací kapacity. O prostranství kolem hotelu a “chatiček“ se stará spousta zaměstnanců a všude je čisto. V lodži jsme si po dlouhém letu odpočinuli, někteří ve svém domečku a jiní na lehátku u bazénu. Pak jsme se vydali do města – nejdříve poznat místní umění do African Art Gallery (oficiální název je Cultural Heritage Centre Arusha) a potom do kavárny nabízející kávu z lokální pražírny. Všichni už jsme se těšili do postele, kam jsme po večeři zapluli.
Sobota byla ve znamení Masajů a safari. Návštěva masajské vesnice se proměnila v silný zážitek. Masajové jsou jedním z mnoha kmenů žijících na území Tanzánie (odhady mluví o 120–130 kmenech). Toto původní africké etnikum polokočovných pastevců se vyznačuje velmi jednoduchým způsobem života. Po zaplacení 20 dolarů nám Masajové ukázali své tradice, příbytky a třeba mateřskou školku. Do úvodního tanečního rituálu jsme byli přizváni všichni. Na vlastní kůži jsme tak okusili tento zvyk. Poté následoval přesun do NP Lake Manyara, kde jsme ve volné přírodě poprvé mohli pozorovat zvířata, která známe jen z našich zoologických zahrad. Nejdříve to byla tlupa paviánů dovádějících u cesty v lese. Nejspíš znáte videa, kde si paviáni vzájemně vybírají blechy a jedí je. Tady jsme tuto zábavnou podívanou měli přímo před sebou 😄
Park se projíždí terénním autem se zvedací střechou. Z auta se kvůli bezpečnosti cestujících i zvířat nesmí vystupovat. Se mnou v autě poznávala tanzanijskou faunu rodina z Prahy. Jejich nadšení a radost z každého zvířete byla obohacující. Obdivovala jsem i jejich vzájemnou sounáležitost a také nakažlivý smysl pro humor. Dospělé děti vyrazily s rodiči na “poslední“ dovolenou. Oba už mají po škole, své partnery a chystají se na vlastní život. Kromě toho měli výborné znalosti. Pozitivní nálada se tak ve skupině držela celou dobu. Na vyhrazeném místě pod stromy jsme poobědvali s výhledem na jezero. Sešla se obě naše auta – v jednom jelo pět a ve druhém šest dobrodruhů, přičemž průvodkyně vozy střídala, aby mohla dát výklad všem. Celou naši skupinu tedy dohromady tvořilo jedenáct cestujících, průvodkyně a dva šoféři. Právě řidiči jsou klíčem k úspěšnému safari – přes vysílačky si dávají vědět, když spatří nějaké zvíře, a tipy nesdílejí jen mezi sebou, ale se všemi kolegy v parku.
Po vynikajícím obědě jsme se vydali hlouběji do parku a spatřili první slony. Ti se několikrát přiblížili na opravdu krátkou vzdálenost a my tak mohli obdivovat toto majestátní zvíře. Přes dalekohled jsme pozorovali žirafy, hrochy koupající se v jezeru, dvě lvice lenošící ve stínu pod stromem a pak zase další slony. Občas se naskytly situace, na něž budu dlouho vzpomínat. Třeba když slůně uvízlo v jámě s bahnem, kam se šlo několik slonů ochladit. Nahoru mu chobotem pomáhala jak matka, tak další sloni. Napínavá akce dopadla dobře a nám se všem ulevilo.
Dalšího příběhu, který může napsat jen sama příroda, jsme byli svědky následující den v chráněné oblasti Ngorongoro. Ngorongoro je největší neporušená kaldera na světě – obří sopečný kráter vznikl před dvěma miliony let, když se obrovská sopka po masivní explozi zhroutila sama do sebe. Na dně kráteru celoročně žijí ti největší afričtí savci včetně slavné „velké pětky“ – lvů, slonů, buvolů, levhartů a kriticky ohrožených černých nosorožců. Nám se při návštěvě naskytl výjev, při němž se přikrčená lvice pomalu přibližovala ke kořisti v podobě prasete savanového. Něco takového můžete spatřit maximálně jednou za život 😀 Lvice byla úspěšná až napodruhé (i když nedokážu říct s jistotou, jestli to byla ta samá lvice, která to zkoušela poprvé), ale stálo to za to. Na hostinu se dostavili i další lvi. Přidat se chtěly taky hyeny, ale těm bylo dáno jasně najevo, že tahle kořist jim nepatří. Spousta dalších zvířat se procházela, odpočívala a pásla v kaldeře, mezi nimi nosorožci, pakoně, zebry, bizoni nebo třeba plameňáci.
Večer přijíždíme na okraj NP Tarangire. Ubytování je opět v příjemné lodži, odlišné od těch ostatních. Unikátní jsou v něčem všechny. Zde nacházíme domečky rozeseté po velkém prostoru daleko od hlavní budovy s restaurací. Vyžaduje se přítomnost doprovodu na cestu z domečku na večeři (případně na snídani) a zpět. Masajové chodí po areálu a hlídkují. Když někdo potřebuje, dělají mu doprovod. Mohou se tu totiž pohybovat divoká zvířata a Masaj vás před nimi v případě potřeby ochrání. Večeře byla opět vynikající a když jsem odcházela, průvodkyně Péťa na mě zavolala: “A chyť si svého Masaje.” To mě pobavilo 😁 Ráno vstáváme brzy a vyrážíme do Tarangire.
Vlajka u vchodu signalizuje větší výskyt much tse-tse v parku. Stříkáme se repelenty a většina z nás na sobě má světlé oblečení. Mouchy totiž přitahuje černá barva. Začínáme hledat a nacházet první zvířata. Park má jiný charakter než ty předchozí. Nejlépe ho vystihnou fotky, které tu vidíte. Potkáváme spoustu slonů, zeber, několik žiraf a spatříme také pštrosy. Největší hvězdou se pro nás však stala lvice. Prošla se přímo před naším autem. Dnešní den byl pecka a příjemné zakončení třídenního putování po safari. Po večeři se nám o další silný zážitek postarali ještě zaměstnanci hotelu. Když jsme dojedli, začali zpívat, tančit a přizvali nás k sobě. I když to nikdo nečekal, všichni se bavili a vládla příjemná atmosféra.
Než opustíme Tanzánii, ještě vyrazíme na hike po úpatí Kilimandžára, v itineráři máme dnešní program nazvaný jako Marangu day tour. Hned po snídani jedeme dvě hodiny autem, než o půl desáté staneme před hlavní bránou do Mount Kilimanjaro National Park. Trasa vede deštným pralesem, stoupání je střídavě mírné a prudké a doprovod nám dělá místní guide Elisha, protože bez průvodce se sem nesmí. Aspoň si pokecám anglicky, jindy moc příležitostí není. K prvnímu kempu, tedy cíli výletu, mapa ukazuje 8 kilometrů. Když dorazíme, dopřejeme si oběd a krátký odpočinek. Ještě si uděláme malou zacházku k vyhlídce na Kili. Sice se nám neukáže v plné kráse, protože je schované v mracích, ale i tak je to nádherný výhled.
Zpátky jdeme rychlým krokem, celou dobu z kopce. U brány se ocitáme kolem půl páté, takže máme krásný čas. Když si trek přeměřím na mapy.com, ukazuje mi to 18 kilometrů. Aplikace Strava naměřila 27 kilometrů. Nevím, kde se stala chyba 😄 Před odjezdem jsem si ještě došla na WC a když jsem odcházela, tak se mi tam dvě místní ženy vrhly na boty a začaly je umývat, jedna rejžákovat a druhá otírat hadrem. Nejdřív jsem namítala, že to nemusí, ale pak si říkám: proč ne, vždyť byly totálně zabahněné a já cestou přemýšlela, jak je budu na hotelu čistit. Dala jsem jim dva dolary a spokojeně v zářících botách odešla. Nejlépe utracené dva dolary v životě 😄
Poslední ráno vstáváme na pohodu, nikam nespěcháme, protože letadlo na Zanzibar odlétá ve 13:45 hodin. Jak by řekli místní: Hakuna matata (žádné starosti)! Pobyt na ostrově se nese především ve znamení odpočinku. Trávím ho v malém hotýlku v městečku Nungwi, procházkami po pláži a zavítám také do jednoho beach clubu a jednoho hotelového resortu. V obou případech mám k dispozici bazén a mohu konzumovat jídlo a pití do výše uhrazeného vstupného (cca 30 dolarů v každém z areálů).
K highlightům pobytu se řadí návštěva želví zoo Mnarani Marine Turtles Conservation Pond. Mezi želvami se dá i plavat, na to si však netroufnu a krmím je pouze z okraje nádrže. Velmi mne zaujme i nedaleký maják – leží na nejsevernějším výběžku celého ostrova. Mám tyto stavby ráda. Zanzibar je opravdu půvabný, ovšem nenechte se zmýlit. I tady – stejně jako na pevnině – lidé žijí ve skromných obydlích a velmi jednoduchým způsobem života. To, co dělá ostrov tak úchvatným, jsou nádherné pláže a hotelové rezorty. Jakmile však zavítáte do vnitrozemí, dýchne na vás autentická atmosféra zanzibarského všedního dne.
Chci se s vámi ještě podělit o to, co mě v Tanzanii nejvíce zaujalo: mohutné starobylé stromy baobaby, přenášení věcí na hlavách žen, nebo to, že jsou všichni upravení a čistí, což je k nepochopení vzhledem k ne úplně čisté vodě, kterou zde mají k dispozici. Výuka probíhá na základních školách ve svahilštině a na středních školách v angličtině. Také není neobvyklé, když vidíte na motorce hned čtyři lidi (nebo řidiče převážejícího třeba rakev či jiný zvláštní předmět – na tomto jednostopém vozidle se dá přepravovat opravdu všechno). Pro komunikaci s okolním světem jsem používala eSIM Airalo s neomezenými daty, takže jsem mohla být s rodinou ve spojení kdykoliv jsem chtěla.
A co říci závěrem? Na začátku jsem vnímala kulturní šok – při projíždění ulic města nestačím zírat. Ze safari jsem pak nadšená. Dospěla jsem k názoru, že se mi Afrika vryla pod kůži. Na cestování se mi nejvíc líbí ty kulturní rozdíly. Člověk by nad spoustou věcí mohl kroutit hlavou. Ale má to svoje kouzlo. Právě ty odlišnosti jsou na poznávání jiných kultur krásné. No a samozřejmě krajina, jídlo, zážitky a potkávání nových lidí.
Zanechat odpověď